Vážení čtenáři, poskytujeme vám exkluzivní přepis rozhovoru závodníka
z pražského Šutru54 konaného dne 20. května 2017.
„Proč neběžíte dál? Máte před sebou ještě jedno kolo.“
„Už nemůžu a není jen chvilková krize.“
„Opravdu to nejde?“
… ztrápený výraz …
„Jaký je to pocit, první DNF za ta léta běhání?“
„Úlevný.“
„Nerozumím. Řada závodníků následně řeší, zda odstoupením
neudělali chybu.“
„Od 25. kilometru jsem měl jedinou vidinu. Ať už to trápení
skončí. Neměl jsem dnes z běhu pražádnou radost. Tento závod je vše, jen
ne snadný. A to nejen prudkými seběhy a stoupáními, ale i právě tou možností
jej vzdát. Z každého místa trati je to do cíle blíže než okruh dokončit.“
„Přesto jste druhé kolo doběhl.“
„No, doběhl… Spíše došel. Srovnejte si můj čas v prvním
a druhém kole. Kultovní schody mě vyzývali k posazení se než k jejich
zdolání.“
„Kde se tedy stala chyba?“
„Nemůžu říct, že se stala jedna konkrétní chyba. Do tréninku jsem
zařadil například Brdskou stezku, která byla v ideálním termínu - měsíc
před Šutrem. Ovšem v porovnání s tímto závodem byla Brdská stezka
slabým odvarem. Z Brdské stezky jsem si vzal ponaučení a věnoval se
posilování středu těla. Připravoval jsem se na čas kolem šesti hodin. Možná mi
chyběl ještě jeden delší běh, ale zato jsem nastupoval odpočatý. Myslím, že i
ve stravě jsem neudělal chybu. Tedy vlastně ano, v den závodu. Nenasnídal
jsem se. Bohužel už ráno jsem se necítil radostně a komfortně. Navíc před pár
týdny jsem se slušně zrakvil na kamenech a v sebězích jsem tak ztratil
jistotu, kterou mi daly jinak výtečně inov Trail Talon 250. Prostě těch faktorů
bylo mnoho a násobily se.“
„Je to sice předčasné, zkusíte to za rok znovu?“
„No jistě. Šutr je prostě srdeční záležitost. Na nultý
ročník, kdy nás běželo tuším jen devět, se prostě nedá zapomenout. Patří mezi mé
nejoblíbenější.“
„Ještě bych se rád zeptal na tu Brdskou stezku. Můžete k ní
říct pár slov?“
V mé běžecké jarní euforii vrcholící v čase pražského půlmaratónu jsem se přihlásil na Šutr. Pořídil si skvělé, neklouzavé inov8 Trail Talon 250 a opřel se do tréninku. Objevil v naší placce náznaky stoupání, ba i shluk kamenů na svahu jsem našel. Jenže ouha. Boty jsou sice skvělé, na zadek mě neposadily ani po dešti, ale forma namísto vzestupu začala uvadat. Velikonoční třícítka nasadila do hlavy divné myšlenky, třeba: "nechceš se ze Šutru odhlásit?". Pak ale přišla spása. Ještě můžu letos běžet Brdskou, nepromeškal jsem ji. S přístupem začátečníka, ovšem s odhodláním poprat se s nástrahami dětského ultra, jsem vyrazil.
„To byly boty. Tušil jsem, že držet alespoň náznak pozičního stylu nebude snadné celých 50 kilometrů. Kolem pětatřicátého mě začala dohánět slabost střední částí těla a běh nebyl komfortní.“