čtvrtek, srpna 23, 2007

Bouře

Žlutočervená linka problikne na okamžik úchvatnou scenérií. V zádech nic dobrého nevěštící šedivá clona. Napravo na dosah Zemi baculaté, sytě modré oblaka. Nalevo již zčernalé, zahalující krajinu temným závojem prudké vláhy. Nad hlavou postavy spěchající lánem s polehlými klasy k domovu svítí poslední ostrůvek jasného nebe. Jakoby anděl strážný držel oponu, než se běžec zbloudilec vrátí z cest.

Vyrážel za svými dvojkami za jasného svitu. První kapky jej dostihly až v lese. Jak příjemné zchlazení pálivého letního podvečera. Po pár týdnech cítí, že nachází svou, bůhví kde, ztracenou formu. Však si také obul zánovní provoněné rychlé botky Brooks Axiom. Ty botky, které si od prvního nazutí nemohl vynachválit, až na … Až na velikost o číslo větší. Však si je také osobně na PIM expu zkoušel.

Po prvních pár set metrů ostré dvojky běžce provází jen kapky zdvižené jeho botami a dopadající zpět na vypracovaná lýtka. Po půl kilometru se ke zvuku vody přidává i zvuk běhu ne zvlášť milý. Hrom. Nebojí se, ale nechce zbytečně riskovat. Dobíhá první ze čtyř dvojek a pěším přesunem opouští kolbiště.

Nevzdává se, čas bojovat je i zítra. Uvědomil si, že život je dar a ten se všanc nedává.

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Tak na východní okraj velkoměsta dorazila bouře s menším zpožděním, protože ten druhý dokončil svoji rege dvanáctku právě s těmi prvními kapkami o půl deváté. Ale divadlo na obloze bylo stejné :-). T.

Anonymní řekl(a)...

Po bouři se začalo pomalu vyjasňovat. Z cesty před ním se zdvihala oblaka páry, které ho halila až k pasu jako suknice. Slunce svými nesmělými paprsky namalovalo na plátno šedých mračen sytě barevnou duhu, širokou jako cestu do nebes. Duhu, která dychtivě pila z divotvorného hrnce, plného pokladů, na jejím konci. Utíkal. Utíkal tam...tam za tou duhou. ;o)

PetrS řekl(a)...

koyama: krásný :)

running observer řekl(a)...

Tak taková duha, o jaké píše koyama, byla loni na Malém svrateckém maratonu - tedy 3 duhy, 3 oblouky v sobě...