neděle, května 03, 2009

Obyčejný den

„Není nic, než tahle chvíle“. Tak praví Pokojný bojovník ve stejnomeném filmu, který zakončuje náš obyčejný den strávený ve městě, které ve 14.století, za dob panování Karla IV., patřilo mezi nejvýznamnější v zemi. Město, historicky proslulé vinařstvím, bohaté z pěstování obilí a v neposlední řadě z chmelu, leží u dolního toku Ohře.

Kostel sv.Petra, kde kázal Jan Rokycana, je obkopen pravděpodobně nejstarším městským hřbitovem. Tak, jak poklidně dýchá místo posledního odpočinku, působí i atmosféra tohoto, dnes moderního, města.

Memoriál Karla Raise se v sobotu zařadil mezi naše objevené závody, které jsme běželi prvně. Měli jsme s Radkou šťastnou ruku. Přestože by se dalo organizátorům sem-tam něco vytknout, celkový dojem ze silničního běhu od elektrárny Počerady do Loun je výborný.

Prezentace, zázemí a cíl závodu je u Městského koupaliště, respektive v přilehlé základní škole a lounském výstavišti. Snad jen díky slabé účasti čítající 99 běžčů proběhla registrace bez vážnějších zádrhelů. Ve škole byli k dispozici tři šatny, bohužel však neoznačené. Dostatečné soukromí tak chybělo ženám, které tvořily pětinu! startujících. Účastníci, kteří dorazili svými vozy, snadno zaparkovali v okolí areálu a využili svá auta i pro úschovu svršků. Ti, co přijeli hromadnými prostředky, měli situaci těžší. U registrace sice obdrželi šňůrku s lístečkem a svým startovním číslem na své zavazadlo, které odložili na startu do připravené dodávky, ale to nakonec skončilo na zemi, nehlídané nedaleko cíle (Špatný příklad z Běchovic :().

Na místo startu dopravily závodníky autobusy, které jely po trase závodu. Mohli jsme nejen sledovat, kudy povedou naše kroky, ale zejména obdivovat okolí. Rozhlednu, vrch Oblík, Ranou a dominatu, komíny elektrárny Počerady.

Prvotní informace byla, že na trati čítající 15 kilometrů je jedno občerstvení. Nebylo. Pro českou špičku, ke které má Radka blíž, než já k té mužské, to nebyl faktor limitující. Pro nás s časy nad hodinu už ano.

Vybíhali jsme s plánem na 1:05, s tím, že první tři kilometry dáme pomaleji. Po výstřelu jsme tak běželi na chvostu a na první kilometr dorazili za 4:24. Bohužel jsme toto poklidné tempo už nedrželi a na třetím kilometru (13:06) běželi tempem na plánovaný čas. Předběhli jsme pár rychlopaličů a ani mírné stoupání kolem pátého kilometru nás výrazně nezbrzdilo.

U sedmého kilometru začalo Radku píchat pod žebry. Na chvilku jsme zpomalili. I pro mě to byl vítaný odpočinek, neboť po pátečních 66 km na kole v terénu a běhu z Dobřichovic do Dobřichova minulou sobotu, byl můj dech asi deset metrů přede mnou.

Radka se záhy oklepala a začala se mi vzdalovat. Zázrakem se mi podařilo neztratit ji z dohledu. Předběhli jsme ještě pár běžců a dokonce i první štafetu. Škoda, že díky malému počtu účastníků jsme na zcela uzavřené trati běželi skoro sami. Probíhali jsme pár vesničkami, jejichž obyvatelé stáli u trati a povzbuzovali. Nádherný byl doběh parkem u řeky, kde jsme sbírali poslední zbytky sil na závěrečné stovky metrů.

Cíl závodu na městském výstavišti utopeném v zeleni byl v obležení diváků, kteří vytvořili frenetickou kulisu. Moderátor popoháněl do cíle jmenovitě každého z běžců, kde již čekalo výtečné občerstvení a po teplé sprše i oběd a další (i zrzavé) nápoje dle výběru. Já jsem byl s výsledným časem 1:05:59 spokojen, Radce se moc nelíbilo 46 vteřin, které ji od plánované mety dělily.

Součástí závodu byl i závod postižených. Při přímém kontaktu na trati i při vyhlašování si člověk uvědomí, jak moc si váží každé chvíle, kterou má. Já vím, nepotřebují litovat, jen pomoct. Snad jsme jim malinko pomohli, když jsme si s nimi zazávodili a prohodili pár slov. Dva jsme do kopce předběhli, aby nám později ukázali z kopce záda a přivítali nás až v cíli. Nejsou jiní, jsou jako my, jen to štěstí se od nich v jednu chvíli odvrátilo.

Den však ještě nekončil a přišlo nám škoda si to krásné město neprohlédnout ještě jednou, pomaleji. Vydrápali jsme se po 184 schodech na kostelní věž v centru a za pouhých 10 Kč relaxovali na ochozu sv.Mikuláše. Historické centrum Loun je jedním slovem nádherné. Krása nedaleké Ohře a spousta zeleně přispívá k pocitu, že to je místo, kam se rádi vrátíme.

1 komentář:

12HonzaDe řekl(a)...

Pekny, ses dobrej. Uz jsem se bal, ze jsi prestal psat:). At se dari!