Cože mě tak nakoplo?

Včerejší intimní zpověď má svůj základ. Tím byl jednoznačně skvělý běh ve štafetě v Kladně a rozhodnutí, že tu 24tku dám ještě letos ve štafetě jednočlenné. Velmi mě motivoval Petr Solnička, respektive jeho zpověď v Českolipském deníku. Uvedl, že na český rekord dokázal natrénovat za měsíc a půl. Samozřejmě že Petr měl pevný základ, na kterém stavěl, ale to co a jak dokázal mě ohromně motivuje.

Tento týden běhám denně kolem dvaceti, příští týden v horách se spíš než na kilometráž zaměřím na vrhání se do okolních kopců. Další týden mám v plánu dvoufázové tréninky s cílem dát v sedmi dnech alespoň 200 km. Týden na to plánuji tempové běhy a další už jen výklusy.

A kam že mé úsilí směřuje? K Berlínu. Respektive na jeho předměstí 11.9.-12.9. Protože pořadatel už předem avizuje, že téměř nic nezajišťuje, mám domluven doprovod s kempingovým vybavením. Jak to dopadne není podstatné. Důležité je, co teď říká moje tělo a že se těším na každý další běh.