Dva, tři týdny, mi hlavou poletují číslice. Číslice, které bych chtěl, respektive nechtěl vidět na druhém místě časomíry při doběhu pražského maratónu 8.5.2011. Opět proti sobě stojí dvě zcela rozdílné skutečnosti: ne zrovna maratónské vylaďování formy a chtění stlačit čas pod kulatých 3:30. Teprve včera, jak jinak než při milovaném běhu lesem, mi TO došlo. Poběžím jako obvykle bez hodinek. Podle svého dechu, podle svého pocitu tak, abych doběhl zvesela jako minulou sobotu. Bez cíle, jak jinak.
Pro malou inspiraci přikládám odkaz na web, který rád čtu. Zrovna dnes zde vyšel pěkný článek k mému maratónu.
4 komentáře:
Cílem je i to žádné cíle si nedávat :)
Mimochodem, loni jsem běžel bez hodinek a v duchu jsem si řekl, že by to mohlo být kolem 3:50. Bylo to na minutu přesně :)))
Zlom v neděli vaz, ať tě maraton hlavně baví!
Radek
Vypudit z hlavy myšlenku "chci nebo musím" a vložit do ní "bude pěkné když...". Běží se pak líp.
Když ale budu cíleně na maratón trénovat, bude má mantra: "hlavně to nepo..." :)
Hezky a urcite hodne pravdivy.. I kdyz, i kdyz.. osobacek vzdy potesi:).. MSF!
Okomentovat