To nebyla dnešní teplota bazénu v Axe, měřená eskymáckou stupnicí, ale včerejší poznání, že hopsání po schodech v domě je skutečně až ta poslední tragédí nouzovka. Po pátém zdolání schodiště jsem s napočítanými 601 schody opustil myšlenku výborné tréninkové jednotky jako náhrady za led. Zvláště poté, co sousedé začali rozsvěcet a zjišťovat, cože je to na chodbě za dusot. Na druhou stranu mě to pěkně zahřálo a motivovalo na led přeci jen vyběhnout.
Na zimní Tchibo jsem hodil bundu a vyrazil na Letnou. Bylo už 21:45, ale ať si tělo zvyká. Těžko na bojišti – cíl na dohled.
Musím po pravdě říct, že už bylo hůř. Bruslařský stadion nebyl v dokonalém stavu, a místy jsem se mohl i proběhnout. Byl to takový regeneračně koordinační běh s nahodilým střídáním všech povrchů – led, sníh, asfalt, štěrk. V zatáčkách jsem si hrál na autobus - zpomalit a velký náběh. Vyplatilo se. Zem jsem tentokrát nepolíbil. Dohopsal jsem 9 km za 55.
Žádné komentáře:
Okomentovat