Mám moc rád tohle období po maratónu. Plavu si na vlně krásných doznívajících zážitků maratónského běžce, běhám si jen tak pro zábavu, a dělám si radost odměnami.
Páteční proběhnutí s pětkou na Jižním městě patřilo mezi ty běhy, které dávají smysl. Pět veselých a rozjařených lidiček skotačí pěšinkou podél potoka. Tentokrát tempo, a dost svižné, udává Melounek. Přitom nás stíhá bavit veselými historkami ze svého běhání. Mezi nejzábavnější příhodu patří ta, jak na ni při běhu obézní paní postávající před nemocnicí vyhrkla „Co blbeš ?“.
Odpoledne jsem si udělal radost. Pořídil jsem si v Myslíkově ulici nové trenky. Sice nemají kapsu, ale vypadám v nich už konečně jako běžec a ne jako pán, co si odskočil proběhnout z plovárny. Úplně svádí k rychlosti.
V sobotu odpoledne za velmi příjemného počasí jsem v nových gatích vyběhl do lesa ke Kamenici. Neplánoval jsem nic, jen jsem si řekl – tak na hodinku. Nejprve mírným rozklusem přes pole. Je zasetá řepka a trenky už nejsou modré ale žluté. Za šest minut jsem v lese. Volím rychlou lesní cestu a uvažuji, zda za půl hodiny doběhnu až lesnímu táboru. Je mi nádherně. Svěží vzduch po dešti, vůně z čerstvě prořezaného smrkového porostu a štěbetání ptáků mě provází až k táboru. Doběhl jsem tam za necelou půl hodinu. Tak lehce se mi už dlouho neběželo.
Od tábora mířím zpět po lesní asfaltce. Tempo nezvyšuji, protože je přede mnou přítel kopec. Těsně pod vrcholem slyším za sebou podezřelý zvuk. Je to bohužel auto. Snažím se mu utéct, ale stodvacítka je silnější. Na vrcholku naštěstí odbočuje vpravo, a tak dál můžu vychutnávat lesní parfémy. Vracím se zpátky a přemýšlím, co mě tento týden čeká. Musím podruhé reklamovat tepák Tchibo – pro změnu přestal přijímat. Asi jsem koupil pondělní výrobek.
Ale to už jsem na kraji lesa a vydávám se přes pole zase zpět. Cestou se ještě domlouvám se sousedem, že si vezme trávu pro ovečky. Pokochám se naposledy pohledem do kraje a vklouzávám do zasloužené sprchy.
Žádné komentáře:
Okomentovat