V bačkorách

Dnes jsem vyběhl v bačkorách. Po delší době, po kterou jsem obouval pouze Ridery, vzal jsem si na volný běh do Stromovky osiřelá Kayana. Kvůli práci jsem opět vyrážel z Kobylis a po prvních pár krocích jsem si připadal jak v bačkorách. Tak moc jsem si zvykl na dravé Ridery, že rozdíl v došlapu, kdy jsem se propadl jak do peřiny, byl zásadní. Měl být dnes volný běh, tak jsem si myslel, že jsem zvolil dobře. Dobře jsem však nezvolil stravu. Sice byly k obědu špagety, ale bylo jich moc. Po pár dnech, kdy jsem záměrně udržoval tělo ve stavu nenajedení, jsem se nacpal oblíbenou lahůdkou.
Do Stromovky na sraz jsem dorazil jako poslední. Někdo položil otázku, jestli to bude dnes opravdu volně, jak jsem psal na fóru. Miloš se jen usmál a mě bylo rázem jasné, že něco chystá. Opustili jsme Stromovku k řece a v duchu jsem typoval, který že z kopečků nás dneska čeká. Byl modrý. Respektive po modré značce ke starobinci do Bohnic. Měl jsem v sobě hromadu špaget, za sebou úprk za skupinkou po nucené zastávce, na nohou bačkory, tak mi to moc nešlapalo. K tomu mě pobavil Mount, když mi oznámil, že mu budu dělat v Kladně vodiče.
Je tedy na místě abych pohovořil o svém tréninku a plnění plánu. Plán od Luboshe celkem úspěšně plním. Dneska mě dokonce pochválil. Občas na mě padne únava, a přehodím si dny volna, ale daří se mi běhat pětkrát týdně. Za červen jsem napočítal 336 a za červenec 354 km. I když se může zdát, že jsem žrout kilometrů, snažím se tréninky zkvalitnit běháním v kopečkách a dodržováním předepsaných tempových běhů. Takže abych to shrnul. Cíl mám, víru také, trénink tvrdý, tak už zbývá jen špetka běžeckého štěstí. Třeba takového, které mě potkalo v Klánovicích.
Běžím si, připadám si jako jeden z urostlých stromů a pozoruji hnědého psa. Vylezl z křoví, přešel nerušeně cestu a zastavil se asi deset metrů od cesty na pasece. Kouknu na něj a on na mě. Jéé, to není pes, ale srnka. Tak na sebe jen tak civíme. Já si běžím, ona kouká, a na moje volání ať běží se mnou nereaguje. Byla to krásná laň. Koukali jsme si vzájemně do hnědých očí a cítili jsme oba jak je ten život krásný.
Tento týden zkusím zase závodit – v trhání malin na Zlaté stezce. Zbude-li čas, podám report. Mějte se fajn, moji milí čtenáři.