Tělo, mysl a sport II.

Setkání s knihou, o které jsem psal před třemi týdny, přišlo tehdy v pravý čas. I jí přičítám to, že jsem předběhl sám sebe.
V knize je popsána technika, jak při aerobní zátěži dýchat nosem. Proč ale vlastně podstupovat dýchání nosem, když se to zdá tak nepohodlné ? Má to dva hlavní důvody. Prvním je fakt, že své sliznice daleko méně vysušujete. Dýchání nosem dokáže zachovat po delší dobu rovnováhu tekutin v těle. Ověřil jsem si to po návratu z maratónu domů, kdy jsem šel normálně na malou.
Druhým důvodem, daleko důležitějším je o poznání lepší práce těla s kyslíkem. Při nádechu nosem, se vzduch dostane do spodních sklípků plic, kam se při nádechu ústy vzduch nedostane. A právě toto je místo, kde dochází k nejintenzivnějšímu okysličování krve.
Neméně důležitým je i výdech nosem. Když si zkusíte prudce vydechnout ústy, břicho se vypoulí a v plicích stále zůstává CO2. Vydechnete-li však prudce nosem, břicho je donuceno se zatáhnout, a plíce zbavíte všech škodlivin.
Naučit se dýchat nosem trvá asi tři týdny. Zpočátku máte pocit dušení, které odvrátíte snížením zátěže. Výsledek však stojí za to.
Nevýhodou je, že se při dýchání nosem nedá kecat s kamarády.

Dnes jsem chtěl psát ale o něčem jiném. Po delší době jsme v kompletní rodinné sestavě i s paní psovou vyrazili běhat. A byl to pěkný pohled. Vytvořili jsme dvě skupinky, ženskou a mužskou část. Mužská část běžela po trase maratónu ve Stromovce, dámská skupina se ztratila. Mám hrozně rád tyhle běhy po maratónu. Jen tak, pro zábavu, bez plánu, pobíhat dokud se chce, než definitivně soumrak zahalí park.

Musím znovu poděkovat tomu, kdo má největší podíl na mé radosti z běhání. Dal hodně nejen mě ale i mnoha dalším lidem. Nejsou to jen skvělé rady, ale hlavně jeho skromný a přátelský přístup ke všem, kteří o to stojí. Nesmírně si ho vážím. Děkuju Miloši.