V polospánku registruji jak kopec přes Kamýk, tak Buldokovo bloudění v Litoměřicích. Myšlenku rozeběhnout se za svítání zahání neuvěřitelná venkovní kosa (3 st.) a změna trasy. Běh po hlavní silnici z Litoměřic na Kralupy mě opravdu nepřitahoval. Kolem osmé jsem to už ale nemohl vydržet. Zavázal jsem si boty a vyrazil.
Ještě předtím Buldok splnil přání Jirky, aby někde sehnal banány. Kde se vzala, tu se vzala, v neděli ráno otevřená Jednota. Zanedlouho vycházel Buldok z obchodu z úsměvem ve tváři a s čímsi hodně tmavým v ruce. "Měli poslední dva a dali mi 50% slevu" oznamoval. Jirka se na rozpadající se hmotu díval poněkud nedůvěřivě, ale hlad byl hlad.
Noc s Buldokem ze mě udělala jiného člověka. Běželo se mi o sto procent lépe než v sobotu. První běh s Milošem, kdy mi nestačil on. Já vím, měl za sebou probdělých cca 160 km, ale ten pocit neslyšet, proč běžím tak pomalu, jsem si dosyta vychutnal. Do Kralup jsme s Jirkou doběhli kolem půl desáté. On i Miloš byli vyhladovělí a proto jsme čekali na první hospodu, která otevře. Byla čínská. Zvolil jsem tofu s rýží, vyseparoval houby a vytvořil si tak v žaludku komfort.
Z Kralup jsme vybíhali až kolem dvanácté. Napočítal jsem 10 lidí, včetně tří doprovázejících cyklistů. Všechno mi hrálo do kroku. Byl jsem odpočatý, kousek od cíle a na trase, kterou velmi dobře znám. Bylo mi skoro až líto, že k ZOO je to sotva 25 kilometrů. Buldoka jsme cestou potkali jen jednou, nepočítám-li zastávku kilometr před cílem.
Opět jsem si ověřil, že ve chvílích odpočinku je lepší si lehnout, než sednout a pokaždé něco malého zobnout, než zahlušit tělo velkou porcí najednou. Rýsuje se mi poslední přípravný běh. S největší pravděpodobností bude 24.-25.5. Začínat bude v Bakově nad Jizerou a povede přes Káraný podél Labe do Kolína a přes Dobřichov ku Praze.
Žádné komentáře:
Okomentovat