Kolem jezera I.

Opravdu nevím, odkud své vyprávění začít. To proto, že dva dny po, stále nenacházím ten správný pocit uspokojení z vydařeného běhu. Ten totiž trval jen 150 kilometrů, do nedělní šesté hodiny ranní. Nekonečné chvíle, které následovaly, byly jen o dvou myšlenkách: „Přeci to nevzdám, to nemůžu mému skvělému doprovodu udělat“ a „tu medaili prostě chci“. Devět a půl hodiny pohybu a polehávání na slunci s účtem 62 kilometry zcela zastínilo ten okamžik, kdy jsem protnul cílovou pásku.

Můžete namítnout, že pohled do výsledkové listiny nesvědčí o nevydařeném závodě, ale já to vnímám jinak. Raději doběhnu poslední a budu bavit sebe i diváky, než toužebně vyhlížet další kilometrovník. Pevně věřím, že čas zahladí stopy a mě zůstanou jen vzpomínky na úchvatnou krajinu okolo Balatonu. Na nezapomenutelný přelom noci a dne, kdy se zvuky nočních zvířat začaly mísit s těmi ranními, kdy vlevo nad jezerem bylo světlo a vpravo nad lesem tma. Tehdy jsem si řekl, ať mě čeká dále cokoliv, tohle za to stojí.