Odsouzen k běhání

K mnoha různým vlastnostem, postavě těžkého atleta a pacifistické povaze, jsem do vínku dostal genetický kód nepříliš zdravých předků. Vyjmenujte nejznámější civilizační choroby a já je přiřadím tu k dědovi, tu k mámě, tu ke strýci. Ani jeden z nich už dávno nežije. Jejich životní styl byl pro mě natolik odstrašující, že se snažím udržovat tělo ve zdraví a harmonii. Jednu z genetických zátěží však setřásám těžko, jmenuje se esenciální hypertenze.

Dlouhá léta se mi dařilo udržovat dění v cévách v patřičných mezích. Možná díky stravě, ale hlavně díky sportu. Před běháním jsem pravidelně osedlával chrom-molybdenového a později hliníkového oře a často jej využíval i při cestách za prací nebo na víkend. Pravidelná vyšetření mi dávala za pravdu, že jdu správným směrem. Zlom nastal před dvěma lety. Stres ze změny domova a z nesmyslných dohadů o kdečem vyvolal v těle procesy neustálého napětí a nepohody. Výrazný pokles kondice a chutě k pořádnému běhání jen podtrhly účet hrozící velkým problémem.

Podpůrné řešení konzumací prospěšných potravin (banány, česnek apod.) a doplňků (přírodní Q10, Lecithin) nepřineslo významné zlepšení. Stav sice ještě nevyžadoval chemickou léčbu, ale pocity z limitních hodnot nebyly příjemné. Horší výkonnost při běhání, špatný spánek, ve dne bloumání od ničeho k ničemu.

Zásadní, a hlavně měřitelný, obrat pozoruji nyní třetí den. Cítím se výborně, dobře spím a celý den mám plno energie. A co tak zásadního dělám? Nic zvláštního, makám v tréninku jako když jsem se připravoval na svůj hvězdný Kladenský maratón 2007. Proč, o tom někdy příště.

Mám zřejmě jedinou cestu, utíkat denně před genetickou zátěží, jinak to dál nepůjde.
Jsem odsouzen k běhání.