Týden snů, 201 km

Poslední srpnový týden prázdin roku 2004 jsem odhodil kolo a začal pravidelně běhat. Poslední srpnový týden prázdnin roku 2010 jsem prožil svůj další týden snů. Šest let uzrávaly společně tělo a hlava, aby dokázaly přežít v tréninku 200 km za týden a ještě se z toho radovat. V přípravě na ultra jsem zkusil něco jiného, než celodenní běhy. Jak úspěšný to byl pokus, se uvidí při trojkombinaci s týdenním odstupem: 24h, maratónu v Kladně a v Běchovicích.

S výjimkou čtvrtka, jsem běhal každý den dvakrát. Čtvrteční odpoledne jsem vyhradil "odpočinku", respektive nákupu bot. Ale nemylte se, nikoliv běžeckých, ale horských. Ovšem to už je jiný příběh. Všechny běhy se mi podařily uskutečnit tak, jak je mám rád. Pomalý začátek na rozdýchání a koncem týdne i na rozpohybování, před polovinou vzdálenosti zrychlení a závěrečné 3-4 km v tempu pod 5:00. Ranní (dopolední) běh byl vždy pomalejší než odpolední (večerní). Odpoledne jsem většinou běhal více než ráno.

Nejpomalejší byl první, pondělní ranní běh (5:35), nejúnavnější páteční ranní po půldenní pauze (5:34). Nejrychlejší byl úterní odpolední (4:58), ke kterému se pároval i nejrychlejší ranní (5:11). Nejkratší běh byl ranní páteční (11.75 km), nejdelší sobotní odpolední (20.2 km). Střídal jsem troje boty. Vyběhané Kayana 15 a Ridery s novými Mizuno Ultima.

Z celého týdne si nesu spoustu cenných poznatků. Na kvalitní trénink je pro mě ideální pozdní odpoledne. Podvečerní tréninky mi navíc pomáhají ovládat večerní žravost. Čím více jsem běhal, tím menší jsem měl chuť se něčím "dorážet". Z kratších rychlejších běhů mám subjektivně lepší pocity než z pomalých, dlouhých běhů a rychleji po nich regeneruji. A nakonec: mínus 2 kg jsou skvělou motivací pro zopakování, třeba už na konci října.