Prvních pár set metrů po výstřelu je jasné, že dnes nemá cenu se snažit. Vedu skupinu běžců uzavírající startovní pole. Po nutné zastávce, za mnou snad už ani nikdo není. Skvělou formu jsem si užil při včerejším "prerace run" a dnes je čas na kochání. Maratónská linka vede po silnici kopírující tok Jizery.
Ach, řeka. Jak rád se zas s ní setkávám. Tato, ve zdánlivé lenosti ukrývá nespoutanou sílu. Nehybná průzračná hladina kolebá první spadané listí. V zákrutě zrychlí, ohlazené kameny zčeří její tok. Malý jez je důkazem, že voda je slyšet. Známky jejího jarního běsnění jsou patrné na podemleté silnici. Idylku dotváří obraz se dvěmi kozami, černou a bílou. Opočívají na louce, s výrazem překvapení pozorují pobíhající lidi.
Mám pár postřehů, které činí trať ne zcela ideální. Vlastně je jen jeden znepříjemňující fakt, který provází běžce po celé délce tratě. Běží se v plném provozu. Půlmaratónci se s přítomností aut na méně frekventované cestě vypořádají ještě solidně, ale maratónci běží téměř polovinu závodu po hlavní silnici Vrchlabí - Harrachov. Běh po ideální stopě je téměř životu nebezpečný.
Skvělá organizace Benešovského maratónu Pojizeřím však přebije tyto nářky. Bezproblémové parkování, odvoz z nádraží v Semilech na start a po závodě zpět, ohromný stan pro posezení, teplé jídlo po závodě a hlavně skvělé občerstvení na trati, které nedělí více jak 5 kilometrů, to jsou hlavní argumenty, proč nazvat tuto akci "DOBRÝ MARATÓN".
Žádné komentáře:
Okomentovat