První pětka sice odpovídala tempu, které následovalo dále, ale s odstupem cítím, že byla zbytečně rychlá. Spoluběžce, které jsem nechal v Benešově před sebou, běželi najednou okolo mě nebo za mnou. Přesto jsem si na 5.km řekl, že to zkusím... Podle toho, co hlásil Ivo, bylo dalších 22 km v tempu lehce pod 5/km. Pak mě vypnuli. A to se mi vůbec nelíbilo. Pryč bylo nadšení z pohybu, zmizela radost z míst, kde jsem natrénoval na svůj nejlepší běžecký rok 2007. Místo závěrečného zrychlení přišlo vadnutí.
V běžecké nepohodě se cíl nechtěl přiblížil. A když jsem se do něj konečně dostal, byl jsem zklamán. Ze sebe. Že zkouším něco 23x ověřené, že se nedělá. Pak ani letošní nejrychlejší čas 3:36:53 mého 24. maratónu nepřinesl pocity euforie, ale deprese. Že jsem běžel jako debil.
Jednu radost si však ze Stromovky odnáším:
3 komentáře:
- Máš na mnohem lepší čas, ale to musíš jinak strukturovat přípravu včetně psychiky. Celý rok jsi běhal do dálky, naštěstí máš takový základ, že Ti šlo ještě zrychlit. Jenže pokud ti to nevezme hlava, tak budeš zbytečně expresivně psát i o 25. maratonu (kristepane to je stejně číslo, smekám!).
- Posílám gratulaci nejen Tobě (protože stále platí,že překonání magické vzdálenost JE velký úspěch sám o sobě a člověk by to neměl zaměňovat za klasickou desítku nebo půlmaraton), ale i medailistce na 2. místě! Jste úžasní oba.
Gratulace obema!!! Je to neuveritelny, kolik toho nabehas, aspon z meho pohledu (= cca 3 maratony za rok, pripadne 1 jeste delsi beh). Ses dobrej, ses dobrej..
12:)
Nevím, jestli bych to ujel na kole...
Okomentovat