Stejný scénář na 4 fáze

Týden se s týdnem sešel, a mě místo pobíhání po lese čekala práce. Práce nacházející se poblíž cyklistické jedničky (trasy centrum - Kyje) lákala ke spojení příjemného s užitečným.
Probouzím se v sobotu v obvyklé 4:40 do deštivého rána. O svém záměru vyběhnout neváhám, neboť jak je známo pro běh neexistuje špatné počasí, jen nevhodné oblečení. Na cestu vybíhám přesně jako před týdnem v 7:15. Je sice po dešti, ale o vzduchu se nedá tvrdit, že je svěží. Je tropický.
První část po nábřeží řeky a Karlínem běžím pomalu. U tunelu pro otrlé,

za kterým už čeká jen a jen zeleň, cítím formu. Tunel se mi daří bez újmy proběhnout a bez nutnosti přejít v chůzi se dostávám až na vrch Vítkov. Z Vítkova mířím přes Balkán do Višňovky. Cesta je celkem náročná, obodoval bych ji trojkou - žádná oddychovka, ale zase ne extrém. Další částí pro otrlé a nevhodnou pro osamělé běžkyně je oblast okolo Spojovací. V místním lesíku člověk narazí na ledacos a proto se mu v nedělním běhu raději vyhýbám.
Z Višňovky sbíhám

do údolí Rokytky, podél níž běžím až ke Kyjskému rybníku. U něj opouštím cyklostezku a proplétám se mezi rodinnými domky směrem na Štěrboholy. Čeká mě nepříjemný úsek ulicí Nedokončenou, ale vzhledem k tomu, že je sobotní ráno, míjí mě jenom čtyři auta. Ve Štěrboholech objevuji idylickou scenérii. I taková je Praha.

Každý jste zažil různé reakce neběžčů, ale chcete-li způsobit opravdový rozruch, proběhněte se přes parkoviště nákupního centra. Dobrá zábava.
Jsem na místě. Tachometr na kole mi posledně naměřil 17 km, ale vzhledem k dosaženému času odhaduji skutečnou vzdálenost o kilometr kratší.
Dal jsem popsanou trasu za dva dny dvakrát tam a zpět. V sobotu jsem cítil formu, tak jsem se nestyděl cestou zpátky natáhnout krok. V neděli jsem poslechl hlas těla a běžel pomaleji. Časy byly 1:24, 1:18, 1:29 a 1:20

Končím s hraním, zapisuju si do deníčku naběhaných 206,5 km za dva týdny a pod dohledem trenéra začínám nový útok na 3:30.