Tělo, mysl a sport

Namísto spánku usedám po desáté večerní ke knize Johna Douillarda s názvem v titulku článku. Je to další kniha, s báječnou předmluvou Martiny Navrátilové, která mě utvrzuje v tom, že pravda je jen jedna. Pravda o dýchání nosem, soustředění se na běh, splynutí mysli s tělem. Rady uvedené v této knize lze shrnout do čtvrté dohody starých Toltéků. Dělejte vše, jak nejlépe umíte.
Občas se zamýšlím nad tím, proč jiní běhají s CD-playerem nebo MP3 a mě to nic neříká. V knize je vysvětleno, že chybou je svou mysl při běhání rozptylovat. Pokud tělo dělá něco jiného než mysl, nepodáte nikdy pěkný výkon, běh vás bude méně bavit a dokonce hrozí i zranění.
Mysl se ráno probouzí ve čtyři. Tělo říká: proč proboha ? Po upadnutí znovu do spánkového komatu se svorně probouzejí o páté. Čeká nás krátký relax běh, pro který volíme ranní Letnou. Po delší době zjišťuji, že se mi tento park odcizil. Nemá tak pěkné prostředí jako Stromovka a energeticky působí, jako když běžím po ulici. Zkouším se nerozptylovat zbytečnými blbostmi a při dýchání nosem rozpouštím své myšlenky do nohou. Prostě běžím. Je to fajn, neprovází mě žádné chmury, jen volnost. Jde to opravdu lépe, jak snadné. A k tomuto pocitu není potřeba mít za sebou 30 km. V knize se píše, že správný pohyb omlazuje. Cítím to tak.
K některým myšlenkám z knihy se ještě vrátím. Mám pro vás malou tipovací soutěž. Předesílám, že Tučňák je z hlasování vyloučen. Poznáte, co je na obrázku ?