Má úniková cesta ze zajetí všudypřítomného provozu je uzavřena. Na sedm měsíců. Pro auta, pro kola, pro pěší, zkrátka pro všechny. Nechápu to. Ne to, že se most musí zavřít celý, tomu rozumím, ale to, že na sedm měsíců. Pokud mi dva šikovní řemeslníci zrekonstruovali rozvody v bytě za týden, proč nemůže stovka lidí s technikou opravit most za dva měsíce? To se zase budu chodit dívat na to, jak se na mostě opírají o lopatu tři lidi. Ještě, že máme tu demokracii, co si Pražáci zvolili, to mají a mě nezbývá než se přizpůsobit.
Předchozí odstavec jsem sesmolil 3.února. Po týdnu mohu potvrdit, že na mostě se pohybuje maximálně 12 osob. No, pohybuje. Dva sedí, osm stojí … a technika? Ta zahálí.
Co to pro mě znamená? Dva kilometry navíc mi až tak nevadí. Aspoň naběhám víc. Nepříjemná je cesta po kočičích hlavách a podél šňůry smraďochů.
4 komentáře:
Při popisu dělníků opírajících se o lopatu se mi vybavuje kreslený vtip z Dikobrazu někdy z let 1967... Na staveniště přiletí marťané, obhlížejí terén a jeden povídá: "To musí být velice kulturní národ. Silnice a domy ještě nejsou postavené, ale sochy už stojí..."
:-D
Doplnít ještě statistiku strojů. Je jich tam pět, pracuje jeden.
Witty, k Čechovu mostu běž buď po náplavce nebo uličkami Starého města, ne?
Náplavka, ač zrekonstruovaná, je hlavě na hlavě (kočičí) a běh je po ní nepříjemný. Uličkami SM do Pařížské a pak přes plný Čechův most - to je ta šňůra o které píšu.
Okomentovat