Vábení

Poslední „delší“ běh před maratonem. Pozdní sobotní odpoledne provonělé jarem volá všechny, i ty, které přepadla lenora. Copak to dneska poběžím? To záleží na tom, kam se zrovna podívám. Nemám totiž žádný plán. Pobíhám si jen tak. O rychlost se mi stará úterní a čtvrteční Stromovka a zbytek běhám podle pocitu: „…měl bych asi dát…“.

Sobotě předcházel páteční výklus s Milošem, který se zvrhnul v kopcovitou pětadvacítku. Zhruba po šesti společných kilometrech se mě zeptal co mám v plánu. „Nic, jako obvykle“. Zajiskřili mu oči a odbočil do vydatného stoupání směrem od Prahy. Nebýt toho, že jsem si do bot špatně posadil vložku, byl celý běh jako pohlazení.

Tak co tedy přinese sobota? Čerpám z tréninku v časopise „Běhej“ a hledám týden před maratonem. Je tam 2 + 20 na 80 % Tfmax + 2. Bezva, tělo se těší, hlava taky a má trasa z centra podél řeky už čeká. Nebudu vás dlouho napínat. Spíš než požitek z podařeného běhu se mi hlavou honí čas, na který mám v Lípě vyběhnout.

Dvacku jsem dal za 1:32 s průměrnou TF 82 %. Trať je sice téměř rovinatá, ale 2 kilometry jsou lehkým krosem a cestou zpět jsem si užil protivítr. Čas odpovídá maratonu za 3:20. Neříkal ale Miloš, že závod člověka vyhecuje a nějaká ta minutka k dobru se najde? Mám zkusit 3:15? Proti hovoří fakt, že jarní maratony mi moc nešly, ale do třetice všeho dobrého…