Vybíhám poslední zákrutu před Čechovým mostem, branou do věčně zelených běžeckých plání. Jak se sluší a patří na březen, náležitě oděn: čepice, rukavice (obě levé), bunda, kalhoty až na zem. Jednočíselná teplota velí nezastavovat.
Jako závan od vyhřátého rybníka chladného srpnového večera přichází zprava teplá fronta. Běžím okolo podivné vyvýšeniny, z které sálá teplo. Krásných třicet metrů laskavého proudu vzduchu mě ukolébává a ztišuje mou mysl. Spát, jediná myšlenka letí hlavou.
Tajný fukar je u konce. Sibiř. Od řeky foukne pod bundu a já mám chuť se vrátit. Budu pevný, kluci čekají za mostem, plání a divokou saní. Ani nevím co běžíme.
Cesta zpět. Žene mě vidina větráku z parkoviště hotelu. Už jej vidím. Jinde zvlhlá dlažba je tam suchá. Zpomaluji, přecházím do chůze a dělám, že si mi právě rozvázala bota. Nechávám se ovívat. Na jednom kraji je proud silný, mezera úzká a teplo suší boty. Na druhém konci je mezera širší a teplo vzlíná pod bundu. Ideální místo pro milence. Tulím se s teplem a hlavou mi letí jaro. To pravé jaro, kdy kvítky voní až hlava třeští, kdy polykám první mouchy a kdy poprvé vyběhnu v plavkách. Honem kalendář … Již zítra! Jupíí!
Žádné komentáře:
Okomentovat