neděle, září 06, 2009

Průmyslová

Pro přátele mimopražské se sluší podotknout, že ulice Průmyslová patří k jedné z nejodpornějších v Praze. Trvalý proud vozidel všeho druhu a stáří, spolu se smrtící křizovatkou "Černokostelecká", ji zařazuje mezi místa, kde by nikdo nechtěl běžet.

Jeden z mých klientů se na Průmyslovou přestěhoval. A zrovna ten, ke kterému jsem si za prací rád doběhl. Kromě runners friendly prostředí mě vítala sprcha a skříň s dostatkem šatstva na převlečení. Je pravda, že skříň je tu větší a sprcha modernější, ale to místo...

První zkouška, jak se dostat na místo určení a nezemřít na otravu zplodinami, byla uskutečněna pěšky od Štěrbohol přes louku. Cesta pro otrlé. Silnice ze dvou stran a pochybnosti o vlastním bezpečí tuto variantu vyloučily. Vytrvale jsem hledal tu správnou možnost a s pomocí mapy ji našel.

Nakonec, tyto východní končiny jsem proběhal při psaní knihy a už rok jsou mým domovem. Pro hledání nové trasy jsem zvolil sobotní ráno. I proto, kdybych někde netrefil tu správnou odbočku, provoz bývá klidnější a pár set metrů se dá po silnici přežít.

Z Újezda jsem se vydal nejkratší možnou variantu do Dolních Počernic. Mezi domky ke škole, na Blatov a podél trati (po červené) do Běchovic. V Běchovicích na druhou stranu kolejí po panelce vedoucí nad běchovické nádraží. Od konečné busu 163 jsem běžel po slepé silnici k Počernickému rybníku. Ani tady není neobvyklé nepotkat jediné auto. Okolo rybníku jsem se dostal zpátky k trati (cikánské rumunské ležení bylo mimo tuto trasu) a podjezdem jsem doběhl ke křižovatce s Českobrodskou. Ve všední den bych běžel až k nádraží Dolní Počernice a až u něj se napojil na in-line stezku vedoucí do Dolních Měcholup. V sobotu jsem si mohl dovolit si tuto záběžku zkrátit a necelý kilometr běžet po spojovací silnici na Štěrboholy, která zmíněnou in-line stezku křižuje.

Zádrhel nastal v Dolních Měcholupech. Na Průmyslovou je to "co by Orálek doběhl :)", ale právě zde jsem tu správnou odbočku minul. Musel jsem tak běžet po silnici na Hostivař a poslední část, už po Průmyslové, dojít pěšky. Běžet se po ní opravdu nedá ani v sobotu.

Tu správnou cestu jsem našel cestou zpět. Ulicí U Kabelovky vede chodník oddělen od vozovky širokým pásem zeleně se stromy, který mě dovedl okolo Zentivy na konec této slepé ulice. Okolo shluku budov tvářící se jako ubytovna vede osvětlený chodníček do Měcholup. Ústí asi 200 metrů od in-line stezky ve směru na Štěrboholy.

Ulice Průmyslová byla dobyta. Běžci přátelským prostředím, po rychlém povrchu a v premiérově nových SNoha Glide. Čtrnáct a půl kilometru lze sice zkrátit (po silnici - nic moc), ale i prodloužit (lesem) a udělat si tak pěkný, pracovní výlet.

pátek, září 04, 2009

Běhej versus Run

Berte, prosím, tento můj skromný příspěvek jako pokus o pohled s odstupem na dvě, tištěná, konkurující si média.

Ačkoliv jsem úzce spojen s Behej.com, pokusím se o nezávislý pohled. Abych předešel nedorozuměním, volím pro tento text blog a zdůrazňuji, že jde jen o můj názor. Podpořen skutečností, že nepřispívám ani do jednoho z magazínů.

Nebudu se podrobněji zabývat formátem, ani cenou. Oba časopisy mají formát i cenu odpovídající zpracování a obsahu. Právě ale obsah je to, co mě přimělo k této úvaze srovnávající oba časopisy.

Přečetl jsem pozorně obě poslední čísla: Běhej srpen-září a Run září 2009. Můj první (a povětšinou ten správný) dojem je, že se oba časopisy výborně doplňují. Připadá mi, že nejde ani tak o konkurenci, jako o nedohodnuté "rozdělení si" témat. A to, prosím pěkně, velmi uvážlivé. Nakonec i jména autorů článků se v obou periodicích prolínají. Na Runu jsou znát zahraniční kořeny vlastníků licence nejen obsahem, ale i zpracováním a na Běhej snaha oslovit jak začínající, tak pokročilé krajany.

Běhej je mi milý díky zaměření na naší kotlinku, Run mě zaujal drobnostmi a převzatými zajímavostmi ze zahraničí. Prostě sečteno a podtrženo: skvělá práce obou magazínů našla dalšího pravidelného čtenáře.