neděle, října 24, 2010

Nejrychlejší není nejlepší

Běžel jsem jako debil. Tolik lze ve zkratce sdělit k Pražskému maratonu ve Stromovce. Po více jak roce jsem běžel s nějakým cílem. Ten byl stlačit čas pod 3:40. Všechny mé čtyři letošní maratóny se totiž zcela neplánovaně vešly do rozmezí jediné minuty. Prvním byl Mercury Indoor v Českých Budějovicích 3:41:47, následoval PIM 3:42:22, Kladno 3:41:46 a Benešovský 3:42:12. Kéž bych se raději vybodl na honění za časem a strávil pěkný podzimní den v barevné Stromovce a rozšířil řadu hezky naskládaných časů.

První pětka sice odpovídala tempu, které následovalo dále, ale s odstupem cítím, že byla zbytečně rychlá. Spoluběžce, které jsem nechal v Benešově před sebou, běželi najednou okolo mě nebo za mnou. Přesto jsem si na 5.km řekl, že to zkusím... Podle toho, co hlásil Ivo, bylo dalších 22 km v tempu lehce pod 5/km. Pak mě vypnuli. A to se mi vůbec nelíbilo. Pryč bylo nadšení z pohybu, zmizela radost z míst, kde jsem natrénoval na svůj nejlepší běžecký rok 2007. Místo závěrečného zrychlení přišlo vadnutí.

V běžecké nepohodě se cíl nechtěl přiblížil. A když jsem se do něj konečně dostal, byl jsem zklamán. Ze sebe. Že zkouším něco 23x ověřené, že se nedělá. Pak ani letošní nejrychlejší čas 3:36:53 mého 24. maratónu nepřinesl pocity euforie, ale deprese. Že jsem běžel jako debil.

Jednu radost si však ze Stromovky odnáším:

sobota, října 09, 2010

Jizerní kotlina

Prvních pár set metrů po výstřelu je jasné, že dnes nemá cenu se snažit. Vedu skupinu běžců uzavírající startovní pole. Po nutné zastávce, za mnou snad už ani nikdo není. Skvělou formu jsem si užil při včerejším "prerace run" a dnes je čas na kochání. Maratónská linka vede po silnici kopírující tok Jizery.

Ach, řeka. Jak rád se zas s ní setkávám. Tato, ve zdánlivé lenosti ukrývá nespoutanou sílu. Nehybná průzračná hladina kolebá první spadané listí. V zákrutě zrychlí, ohlazené kameny zčeří její tok. Malý jez je důkazem, že voda je slyšet. Známky jejího jarního běsnění jsou patrné na podemleté silnici. Idylku dotváří obraz se dvěmi kozami, černou a bílou. Opočívají na louce, s výrazem překvapení pozorují pobíhající lidi.

Mám pár postřehů, které činí trať ne zcela ideální. Vlastně je jen jeden znepříjemňující fakt, který provází běžce po celé délce tratě. Běží se v plném provozu. Půlmaratónci se s přítomností aut na méně frekventované cestě vypořádají ještě solidně, ale maratónci běží téměř polovinu závodu po hlavní silnici Vrchlabí - Harrachov. Běh po ideální stopě je téměř životu nebezpečný.

Skvělá organizace Benešovského maratónu Pojizeřím však přebije tyto nářky. Bezproblémové parkování, odvoz z nádraží v Semilech na start a po závodě zpět, ohromný stan pro posezení, teplé jídlo po závodě a hlavně skvělé občerstvení na trati, které nedělí více jak 5 kilometrů, to jsou hlavní argumenty, proč nazvat tuto akci "DOBRÝ MARATÓN".