aneb podpora Tučňáka v těžkých chvílích
/* převzato z blogu Běžícího Tučňáka */
Včera, jak jsem řekl, tak se stalo. Ráno po proflámované noci nad papírama přibyl k pracovnímu baťůžku ještě jeden daleko objemnější - běhací. Pro jistotu jsem do něj přihodil i moiru navíc. Časový plán být v 15 hodin v lese se zpozdil o pouhých 8 minut ! A to jsem se ještě stihnul převléct v teploučké kanceláři. Nadržený po třídenním běžeckém půstu jsem vyběhl z auta a … zastavil se až u protějšího plotu. Led led a zase led.
Vyběhl jsem po obvyklé trase z Újezda nad Lesy směr nádraží Klánovice. Dalo se to ustát a díky tempu (odhaduji 8min/km) byl chladný vzduch naprosto vedlejší bezvýznamný atribut. V Klánovicích jsem odbočil na vedlejší cestu. A zase překvapení - led led a zase led. Rozdíl byl v tom, že ne led zrcadlo ale led zlomsinohu. Tak jsem cestu po pár metrech opustil a skákal jsem si po lese ve zmrzlém sněhu jako zajíc. Doskákal jsem po 47 min zpátky k autu, km raději ani nevyslovuji. Ale ten známý pocit - po běhání tam byl. Večer jsem totálně vytuhnul. Několikadenní ponocování si vybralo svou daň v podobě nemluvnětího spánku.
Těším se moc na každé běhání, a když to holt nevyjde ráno, beru si občas běhací baťoh ssebou jen tak - preventivně, co kdyby to vyšlo :)
Žádné komentáře:
Okomentovat