/* převzato z AE fóra */
Ráno to bylo u nás maso. Po obvyklé ranní duševní hygieně - jít či nejít, kdy zvítězil ten uvědomělý a ne ten líný, jsem byl před domem mile překvapen, že je sucho. Říkal jsem si, že manželka kecala, když se večer vrátila a říkala že to všechno zmrzlo. V tu chvíli jsem ovšem zapoměl na to, že naše úzká ulice sevřená starými činžáky sálajícími teplo, má zcela jiné klimatické podmínky než blízké okolí. Zatímco u nás v ulici již na výkladní skříň obchodu instalují protisluneční clonu a pivnice v rohu vyndavá plastiková křesílka svádějící ke konzumaci v dusném odpoledni, za mostem na Letné je ještě metr sněhu a zuří tam vánice.
Rozsvítilo se mi při pohledu na most, když jsem se divil proč je dnes ten chodník takový divný, bezbarvý a hrbolatý. A ... kluzký. Má idea 10+5km vzala za své při představě zdolání kopce z Ovenecké do Stromovky. Pokud bych si nerozbil hubu při cestě dolů, tak nahoru bych se už zpátky nedostal.
Vyškrábal jsem se tedy na Letnou. Při pohledu na umetený ovál zbavený sněhu a s ledem jako sklo se mi chtělo plakat. Brusle půjčujou jen v létě a to ještě s kolečkama.
Odvážně jsem vstoupil na dráhu. Náhodou zrovna nikdo neběžel, tak nedošlo ke kolizi. (Kterej blázen by tam taky v tuhle dobu běhal) První zatáčka - běželo to jinam než jsem chtěl ! Nasadil jsem tedy činský styl - cupity - cupity - cup. Zvýšil jsem rychlost z 1km/hod na 2km/hod. Pak jsem na to nějak přestal myslet a celkem se to rozeběhlo. Vynechal jsem kaskadérskou vložku na mramoru pod kyvadlem a zvolil malý okruh. Ani nevím kolik jich bylo. Pak najednou bylo 100 minut pryč a já byl moc rád, že jsem šel běhat.
Žádné komentáře:
Okomentovat