Možná již někoho unavuji popisováním zážitků s vložkami, na druhou stranu si ale říkám, že snad moje zkušenosti někomu pomůžou a neodradí od návštěvy orthopeda.
Na dnešní fast běh jsem vyběhl po včerejší úvaze bez vložek. Při 3 km rozklusu jsem začal cítit, že to není dobře. Běhám s vložkami už měsíc a pravá noha si na ni přivykla. Proto jsem cítil takové nepříjemné šimraní okolo holeně, a bylo zřejmé, že čas se překulil do období, kdy vložky už bych vyndavat neměl vůbec. Levá noha se chovala lépe než včera ale to více přikládám samomasáži a koupeli v regenerační soli než vyndané vložce.
Plán 30 minutový běh v TF 85 % byl uskutečněn ve Stromovce na stejném okruhu jako v úterý. Poté, co jsem se po rozklusu protáhl, vyrazil jsem. Byl jsem mile překvapen, že nohy, až na zmiňované šimrání, proti rychlému běhu zásadně neprotestují. Dařilo se mi držet TF celkem vysoko, průměrně na 81 %. První kolo se mi zdálo snadné a zajásal jsem z dosaženého času 17:38 (4:33/km). V euforii, že se mi daří plnit plán, byl první km druhého kola velmi rychlý. Na druhém přišlo takové trápení, že bych to nejraději vzdal. V tu chvíli zase pomohl Keke a jeho virtuální "přestaň se flákat". Musel jsem se usmát a najednou jsem zjistil, že zase řádně běžím. Přál jsem si, abych to kolečko dal alespoň do 18ti minut. Výsledný čas 17:33 (4:31/km) mi přišel jako z pohádky. Požádal jsem okolo běžící slečnu, aby mě poplácala po zádech. Když jsem vyklusával k domovu, říkal jsem si, že ten lepší čas byl určitě dosažen proto, že jsem dnes ten okruh běžel opačně. Třeba byl kratší.
A nakonec si neodpustím poznámku k vložkám. Šup zpátky do bot. Zdá se, že jejich význam je neoddiskutovatelný, akorát to chce ze začátku párkrát zatnout zuby a zapojit hlavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat