neděle, ledna 06, 2008

V ledovém opojení

Před dvěmi lety jsem si nedokázal představit běžet maratón v zimě. Zvláště ne za šestistupňového mrazu a zesilujícího větru. A přitom to není nic hrozného. Stačí se pořádně obléknout, udýchat závod nosem a při občerstvení se moc nezlít.

Šedesátosm královských běžců se na Tři krále odvážilo stoupnout na startovní pás každoročně prvního českého maratónu. Díky obětavé práci lidí z TJ Sokol Unhošť a Maratón klubu Kladno jsme mohli další kalendářní rok zahájit oslavou nám nejmilejší – během.

Vyfasoval jsem startovní číslo 40, které mi Zdeněk Kučera podával se slovy: „Čerstvý čtyřicátník dostane čtyřicítku.“ No řekněte, není v tom symbolika? První závod v kategorii starců, na čísle věk a ještě k tomu mé oblíbené číslo. To nemohlo dopadnout jinak než krásně. I ve výsledcích mám čtyřicítku (3:40:24)

Členitá trať není jednoduchá. Garmin mi naměřil nastoupaných 384 výškových metrů a délku maratónu vyměřil na 42,91 km. Kus tratě vede po hlavní uhnošťské ulici a nejkratší možnou linkou nebylo možné kvůli provozu běžet. Pod nohami se střídaly kočičí hlavy, zámecká dlažba, rozbitý i celistvý asfalt. Přesto byla spousta času na pozorování okolí.

Trasa závodu k otočce vedla okolo domova důchodců. Podle zvyšujícího se počtu aut postávajících u plotu bych odhadoval, že návštěvy jsou povolené od 14 hodin. Možná ta hodina také souvisí s popoledním klidem pokojného stáří. Zvláštní symbolikou života je, že tento objekt sousedí s dalším domovem, dětským.

Už, už se milovník krajiny chystal nadšeně vykřiknout, když trať zamířila z města ke křivoklátskému polesí. Oranžový kužel vytyčující bod návratu jej však vytrhl z opojení a nasměroval zpět do města. Za otočkou, v místě jednoho ze stoupavých úseků, se rozhodoval nejeden boj. V sedmém kole se zde rozhodlo o vítězce ženské kategorie. Byl to krásný sportovní souboj.

Ve městě však také bylo na co koukat. Jakoby stranou a přitom kousek od náměstí stáli vedle sebe svorně zlatý retriever, hejno slepic a dvě šedé, asi metr vysoké přerostlé slepice se svítivě zeleným zobákem. V protějším domě u vyzdobeného okna fandila paní a s úsměvem odpověděla na zamávání. Mohutný strom u silnice na Ptice přímo vyzýval k zastavení, počůrání a krátké meditaci. Na hlavní cestě pán, pracující na svém domě, ochotně uskakoval před znavenými běžci.

Byl to přenádherný den. Plný radosti, úsměvů, které nezmrzly a sluníčka, které zůstalo v srdci. Závod je přeci takový, jakým si ho člověk udělá.

7 komentářů:

Vl001 řekl(a)...

Čtyřicátníci nejsou starci, navíc je to často nejpočetnější kategorie. Vítej mezi námi:-)

PetrS řekl(a)...

Tentokrát však bylo obsazení kategorií milosrdné. Se svým časem 6., být to o rok dříve tak 13. :)

3COP řekl(a)...

Witty, opravdu krásný začátek Nového roku. Tomu říkám pěkná regenerace po zažehnaném nachlazení.

PetrS řekl(a)...

Tys Jirko pro mě vzorem, jak si užít závod. Na loňskou Stromovku nezapomenu. Myslím to v dobrém, Ty víš :)

Vefis řekl(a)...

Gratuluji k té čtyřicítce. Za 2 roky už budeš mít maratonský věk :-).
Piš blog dále, fandím Ti. Tvůj styl psaní je poeticky-sportovní a zajímavý.
Měj se a ať Ti to běhá.

PetrS řekl(a)...

Díky :)
Jirka mi říkal o vašem plánu výletu na Klínovec, tak ať se podaří :)

Vefis řekl(a)...

Na Klínovec se už těším, bude to parádní běh.
Kdyby jsi na nás počkal, mohl by jsi běžet s námi :-). Termín ale ještě nemáme...