pátek, února 29, 2008

Přiznání

Přiznávám, že jsem zcela závislý. Fyzická závislost na běhání se projevuje zvláštním neklidem celého těla. Zejména nyní, v předjaří. Jako sokolovi ve znamení Berana mi vstupuje do žil čistá míza nového roku. Žádostivě hledím z okna na zalamující se paprsky nejsilnější naturální energie.

Ještě patrnější je závislost duševní. Našel jsem při pohybu mír a klid. Rozum se zastaví, odpočívá a stává se jen skromným pozorovatelem okolního JSA. Skončí přemítání nad zmatky, které si rozum vytváří stejně sám a duše dostane prostor volně dýchat. V nastalé symbióze se raduji z každé maličkosti.

Na rozhraní noci a dne, kdy severní vítr zadržuje svůj dech za hradbami města, v ten čas, kdy první zpěváčci ladí své hlasy, v ten moment, kdy se Země pootočí o další píď, miluju pocit tu být. Být u nového dne. Nezapomenutelné okamžiky, kdy rozum nestačí zpracovat informace z okolí a jen oněměle hledí na úchvatné krásy přírody. Přestože ji člověk neustále a záměrně ničí, žije svým nezávislým životem. Svobodná.

Na hladině Vltavy, dosud nezčeřené ani sebemenším závanem, odpočívá hejno racků. Hejno? Stádo! Zkouším odhadnout jejich počet. Jsou jich stovky. V útvaru podobném stěhující se letce sedí nehnutě v přívětivé náruči řeky.

Zatoulaná kachna v dobité Stromovce oznamuje, že i ona je již vzhůru. O kilometr dále přeletí trojice jejích příbuzných. Možná spěchají na koncert těch diblíků, kteří vydávají tak nádherné zvuky. Opuštěná, divoká a přeci šťastná kočka chvátá ze svého nočního loviště do denního úkrytu. Mohutný kaštan to vše pozoruje a zdá se, jakoby větvemi popoháněl opeřence do jejich zaměstnání.

O hodinu později šňůra smrdutců kašle na pokojnou řeku z betonového mostu. Jen si kašlete, mě tu radost nevezmete. Nosím ji v sobě.

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Podobné pocity dobře znám...vracím se v podvečerním šeru z Klánovického lesa, probíhám Xaverovským hájem...pak můstek nad Východní spojkou, pode mnou nekonečná řada svítících aut a proti mně MĚSTO - velké, zářící...návrat z jiného světa. Přiznám se, že se často vracím s těžkým srdcem zpět a že se mi vůbec, vůbec nechce.
mapo

Anonymní řekl(a)...

Witty,ty jsi prostě bourák se svým přístupem.Pro mě úžasná a inspirující kombinace nadšení a zároveň nadhledu a pokory pro běhání.Pro dobré a naplňující běhání...

PetrS řekl(a)...

Moc vám děkuju za hezké komentáře :)
Zřejmě bych dokázal být závislý na jakémkoliv vytrvalostním pohybu. Ale: na míče, lyže a brusle jsem levý, z kola mě bolí záda a tak mi zbylo "jen" to běhání. Díky za něj. :)

Zdeňka řekl(a)...

No tyjo! Takhle nadherne popsany behaci pocity. To je lahoda jenom to cist a kazdymu kdo si jde i treba jen obcas zabehat, se musi objevit takovy ten 'idiotsky' spokojeny usmev na tvari, jak se mu zacnou vybavovat ty vlastni pocity :-)
Pises taky knizky? Jestli ano, tak bych si je rada precetla. A jestli ne, tak bys mel zacit! :-)