pondělí, září 13, 2010

Na druhý pokus I.

Konečně sobota, 11.9.2010, 3:45. Budík mě vyhání z postele. Dnes, respektive zítra se ukáže, zda pět týdnů poctivého rychlo-tréninku přinese očekávaný výsledek. Tím je vydržet celou 24-hodinovku. Víc však než o řeč těla, půjde u mě o řeč mysli. V tu nejtěžší noční hodinu to nevzdat.

Tentokrát jsem neponechal nic náhodě. Pořadatel avizoval, že zajišťuje pouze základní nápoje, proto jsem pořídil proviant pro kompletní catering. Nejdůležitější úlohu na celé akci však zastával můj servisní a podpůrný tým. Dvě pracovní schůzky s dcerkou Kačkou a jejím milým Fandou posloužily k doladění podrobností.

Před pátou ranní tým vyzvedávám a do auta přikládáme stan, kempingovou výbavu a navařené jídlo. Zprvu si říkám, že je zbytečné vyjíždět takhle brzy, když cesta nad Berlín trvá 4-5 hodin. Na místě jsme sice už po deváté, ale park, ve kterém se akce koná, je v takovém obležení stanů a aut, že máme problém najít dobré místo. To proto, že závodu se účastní stovky(!) běžců ve štafetách. Pár posledních volných míst je rezervováno a ohraničeno přenosnými ploty nebo páskami. Nakonec bereme za vděk rozbahněným kouskem, zato však přímo u tratě, kousek před čipovým měřením.

Kolem desáté jsou zahájeny krátké doprovodné běhy. Kačka s Fandou si jdou prohlédnout historickou část města a já mám možnost umazávat spánkový deficit.


Žádné komentáře: