Návrat

Je to pokaždé stejné. První uběhnuté stovky metrů jasně namalují obraz dalších minut či hodin strávených na trati. Už jasně poznám, kdy zvolené tempo je správné nebo naopak hlava předbíhá tělo, které se dříve či později vzepře.

České Budějovice, obchodní centrum Mercury. Možnost zaběhnout si maratón na sice neobvyklém místě, zato však v suchu, teple a po rovině, jsem si už po čtvrté nemohl nechat ujít. Tak jsem to cítil ještě v listopadu. V předposlední lednový víkend však paní Zima byla k běžcům shovívavá a více než kroužení v garážích mě lákalo proběhnutí do kopců k Hradešínu.

Startovné bylo ale již uhrazeno, doprava běžců domluvena, nezbývalo než vyrazit na jih. Jel jsem si tam hlavně odpočinout od nepřetržitého bloku pracovních povinností, které mě zahltily hned pátého ledna a ne a ne se pustit.

Návštěvu Mercury centra jsme zahájili tradičně - v kavárně. /* Miloš říkal, že... */ člověk má před maratónem konzumovat jen vyzkoušené. Mám rád mléčné ovocné koktejly. Tohle asi na mysli neměl, ale koktejl mě při maratónu dosud nezlomil. Zřejmě proto, že jsem jej před maratónem nikdy nepil.

Pár chvil před startovním písknutím trávím v družném hovoru poblíž startovní čáry, ale hvizd mě zastihne už v zadních řadách. Opatrně rozebíhám první stovky metrů. Přede mnou jsou běžci s cílovými časy kolem 4 hodin. Lehce přidávám a cítím, že dnes se mi běží snadno. Netuším na jaký čas to je, ale těší mě každý krok. Nic počítám, nic neřeším, tělo se dle svého gusta hýbe vpřed.

Vyhlížím Ondřeje a když mě předbíhá o kolo zjišťuji, že mi nedělá problém s ním držet krok. I na pár slov ohledně našeho týmu Dromeus je dech. Zdá se mi, že i Dan mě nepředbíhá už tak často :) Kousek za půlkou jsem běžel svoje nejrychlejší kolo. /* začátečnická chyba, že? */ V tempu 34.kola bych měl maratón pod 3:15...

Dalších deset kol mě nutí zpomalit. Projevuje se chybějící delší tempový běh měsíc před maratónem. Poohlížím se po tabuli s počty kol a porovnáním s uběhlým časem zjišťuji, že bych mohl dokázat cosi neuvěřitelné. V prosinci jsem si říkal, že bych letos chtěl svůj maratónský čas vrátit pod 3:30, ale pomýšlel jsem přitom na pražský PIM. To už bude čas i počasí na kvalitnější trénink.

Zdaleka však ještě nejsem v cíli a musím řešit nevolnost. Nezpůsobil ji koktejl, jak by se mnozí domnívali, ale nevyzkoušený gel. V 55. kole musím uklidnit žaludek banánem a rovinku s občerstvením projít. Podaří se mi drobnou diskomfortnost ustát a doběhnout bez ztráty čehokoliv. Neodpustím si ani závěrečný finiš, když spatřím pár metrů před cílem hodiny s časem 3:28:52.

Je to už dva roky, co jsem naposledy cílovou pásku maratónu proťal v tempu pod 5 min/km. Snažím se vybavit si všechny faktory, které mohly ovlivnit můj návrat pod 3:30. Objemy v tréninku mezi ně určitě nepatří. S nastupující zimou hodně klesaly: listopad 265, prosinec 230 a leden jen 170 km. To spíš kvalita, i když trochu neobvyklá. Z asfaltu a pevných cest jsem se přesunul do terénu a sněhu, balancoval na ledu a občas se vydal do Úval na malý kopec.

Může to být i paradoxně právě tím malým objemem - byl jsem odpočatý. Za výkonem může být i "zvláštní" výživa. Dostal jsem od Behej.com k vánocům gainer od Nutrendu a pokud jsem na to nezapomněl, vždy po doběhu jsem se tím nakrmil.

Tolik ke sportovním faktorům. K těm jiným patřila nepochybně čistá hlava (prosím neplést si s hlavou umytou nebo dokonce vylízanou!). Velkou váhu přikládám i tomu, co jsem měl na krku. Od té doby, co obruč nosím, neznám nedostatek energie.