čtvrtek, června 16, 2011

Prolog

Dvanáct párů nohou se právě mihlo průsekem lesa. Tím místem, jehož obrysy ostře vyřezaly ranní paprsky slunce, prodírající se korunami smrků dosud uvězněných v ranním oparu. Zanechávajíc za sebou sotva znatelnou stopu, tvořily nesourodou a přesto kompaktní skupinu. Bylo zřejmé, že nepatří typizovanému vojenskému družstvu ani skupině lovců štvoucí zvěř. Zkušenému pozorovateli by jen těžko unikl nehmatatelný pocit, který po nich na prosvětleném místě zůstal. Běžci.

Skupinu tvořilo pět žen a sedm mužů. Pohybovali se tiše dosud klimbajícím lesem. Uplynulo sotva půl hodiny od svítání. Ani drozd dosud nespustil svůj rituál vábení a vyhrožování. Jen sojka z údivu krátce zapískla, aby varovala nic netušící pospávající chlupaté i opeřené obyvatele lesa. Ti se však nemuseli bát, běžci měli jiné úmysly, než rušit mír tohoto téměř posvátného místa.

Silnější běžci ladili svůj krok se slabšími, aby si i ten nejpomalejší vychutnal ranní harmonii. Nebylo slyšet žádné dupání, funění, jen jako lehký vánek se skupina posouvala lesem vpřed. Daleko v čase nechali za sebou soupeření, přestali dávno počítat své kilometry a časy. Spojovala je jediná touha. Touha popsaná v tisících knih, ale přesto nepopsatelná, nevyjádřitelná lidským jazykem.



Zpomalili, když výhled do skal se otevřel jejich zrakům. Zastavili se, aby vstřebali neopakovatelnost okamžiku. Mlčky sledovali laň na protějším svahu. Načerpali sílu z vody padající po skále do údolí. Tiše se opět rozeběhli. Nebylo třeba cokoliv říct. Zrychlili, když klesali k potoku, z jehož průzračné tůně svlažili své rty. Běželi dál, až se ztratili z dohledu.
Běželi, protože běh byl vyjádřením jejich touhy.

5 komentářů:

ll řekl(a)...

kua hned bych vypnul komp a pridal se :)

Anonymní řekl(a)...

Už dva dny se ti sem chystám napsat, že je to za poslední dobu jeden z nej pocitových/motivačních článků o běhání, co jsem četl!

Díky moc

V.

Anonymní řekl(a)...

Prolog má řadu významů. Ani tady není jen označením pro nádherně vykreslenou předehru k tomu, co snovým běžcům přihraje den, až se onoho časného rána vrátí ze svého vnitřního světa, jenž je právě tak reálný, jako je ten, v němž nejsou průzračné tůně ke svlažení rtů. Myslím si, že prolog znamená i to, že jsi, Petře, na začátku nové cesty, k níž tě dovedlo ne vždy bezbolestné poznávání obou zmíněných světů. Ať už se na cestu vydáš bosou nohou, nebo v odpružené obuvi, přeji ti, aby tvoje dlouhá pouť vedla co nejčastěji k radostnému zjišťování, že být sám sebou je základem souznění s ostatním(i), nám čtenářům pak, abychom mohli být na blogu co nejčastěji u toho. Ondřej

Anonymní řekl(a)...

jihovýchod

PetrS řekl(a)...

Milí čtenáři,

děkuji za váš čas, který trávíte u mých poznámek. Záměrně jsem použil slovo poznámek, neboť tento zápisek vznikl více-méně neplánovaně při volné chvilce mezi pracovními povinnostmi. Neumím odpovědět, zda jde o počátek jiných poznámek (název by k tomu vyzýval) nebo jen o okamžité zachycení mého rozpoložení.

Ondřej píše o počátku nové cesty. Trošku mě vyděsil, protože má nynější cesta se mi velmi zamlouvá. Spíše, jak ho znám, myslel tím další posun v mé hlavě směrem k jiným lidem. Vyrostl jsem pod tíhou socialismu a trpím jistou uzavřeností k ostatním. Má-li těchto pár vět spustit mou cestu k větší otevřenosti, beru.

Díky!