neděle, listopadu 11, 2012

Běžecké Vánoce

Rozum velel oběhnout jen jedno kolo šutrů. Jednak protože můj skromný trénink posunul mé hranice trochu níže a jednak protože nemám zcela vyhráno. Poslední kontrola v IKEMu sice nedopadla špatně, ale výrazy lékařky provádějící vyšetření (např.: "To je jak věštění z křišťálové koule.") mi v jistotě návratu k obvyklým dávkám nepřidaly. Jednu výhodu to má: neprožívám žádný stres z blížícího se závodu, a tak ani porucha vlaku cestou na start ŠUTR54 mě nevykolejila. Jen mě překvapilo, že strojvedoucí vystoupil. Říkal jsem si, že Michal by mě určitě nechal vyběhnout i později. Že bych měl čas třeba o hodinu delší, není vůbec podstatné.

Mašinfíra se po deseti minutách vrátil a na start jsem se nakonec stihl dostavit necelou čtvrt hodinu před Michalovým "Tak běžte!" i se zastávkou na dva předzávodní rohlíky.

Startovní kamínky byly podle důvěrného zdroje částečně od řeky, částečně ze svahu Troje a zbytek od supermarketu. Schválně odkud bude ten můj. Přál jsem si ten od řeky s nějakým pěkným číslem. Do ruky mi vklouzl hnědý se stotřináctkou. Krása.

Rychle trenky, dvě trika, rukavice a kelímek a už se běželo. Byl jsem zase v tom. V radosti z pohybu barevným listím, v radosti lidí, které baví to co mě. První opatrný seběh, nasávání tlející vůně, hledání příjemného tempa. První kopec vzhůru. Nebudu blbnout a hezky se projdu. Alespoň mám dost času pokukovat po kroucených větvích, nechat sklouznout nohu po kameni, hltat barvy jaké člověk nevyrobí.

I když nejsem zrovna extrovetr, mám potřebu tyto pocity sdělit, přenést na druhé, ověřit zda je ostatní také mají. Mají. Sdílená radost se exponenciálně násobí. S přibývajícími kilometry stoupá má euforie a možná i rychlost. Těším se na použití mého žlutého kelímku na devátém kilometru. Ve správný čas na správném místě stojí skvělí dobrovolníci s vodou a pivem. S Honzou Dufkem si připíjíme na zdraví, povídáme o dětech. Ještě jeden kelímek piva a vrháme se do druhé půlky.

Těším se jak to pustím za silnicí na Horoměřice. Široká cesta dává pokyn "Leť!". Tak letím omámen tímto místem, dnešním dnem, atmosférou, kterou Michal nabalil na tento závod. V následujícím  kopci sebou nesu vzpomínku. Vzpomínku na výjimečného člověka, který spojoval běžce bez rozdílu. Na jeho úžasná vyprávění při cestách na závody. Na jeho vždy pozitivní náladu a trefný komentář. Přemýšlím, zda znám někoho takového, kdo miluje běh a dění okolo něj, koho díky jeho přirozenosti a otevřenosti mají všichni v oblibě. Vím, že Ivo byl jen jeden a že jakékoliv srovnání s ním je liché. Přesto si vybavím Michala, který nás tu dnes spojil.

7 komentářů:

tucnak řekl(a)...

moc hezky napsáno. naprostý souhlas!

AprilRuns řekl(a)...

Musela to byt nadhera. Libi se mi, ze cloevk pri behu zapojuje vsechny smysly, viz. tlejici listi (u nas dnes rano vune vody z grachtu ve meste a cerstvy housky v pekarne na rohu...)

1bubobubo řekl(a)...

Máš pravdu, včerejší den byl úžasný, co se atmosféry, počasí, běžců i pořadatelů týče. Užit si běh a vzpomenout kamarády, kteří mezi námi již nejsou, to bylo motto, se kterým jsem včera na Šutr šel a jak jsem to pozoroval, tak to podobně cítila spousta dalších běžců a běžkyň. Drž se! Ať ti zdravíčko slouží a srdíčko nezlobí!

Kaczer řekl(a)...

Skvělé psaní jako vždy!

12HonzaDe řekl(a)...

Tradicne poeticky pohled. Dik. Skoda, ze jsem te minul a nestihl pozdravit. At se dari! 12:)

PetrS řekl(a)...

Díky všem :) Na jaře bych chtěl alespoň jedno kolo přidat. Kdyby na mě nečekaly děti, eufórie by mě poslala na trať znovu.

Iva řekl(a)...

Jako obvykle reaguju opožděně, ale na tom asi nesejde. Skvěle jsi vystihl tu kouzelnou šutrovou atmosféru. A i když moje znavené nohy v předposledním kopci vyhlížely netrpělivě cíl, duši nakonec trochu mrzelo, že jsme v tom cíli byli cobydup :)