Jižní čtyřka

Vypadalo to jako tajný závod. Svolali jsme se tajně přes GTalk a čas, trasa i délka závodu byly záhy změněny. O to větší napětí a očekávání se rozhostilo v naší čtyřce. Závod byl tak utajen, že jeden z účastníků nakonec nedorazil. Sestava byla do poslední chvíle ohrožena i výpadkem jednoho zchromlého závodníka. Mě. Zasedla si na mne rýma a ne a ne se pustit. Komise závodu rozhodla - léčit ovocem. Přepáleným. První doušek zahřál, druhý rozveselil, třetí vyléčil.
Najednou byl zaznamenán zvýšený počet závodníků na startu. Bylo mi trochu divné, že Keke i Tučňák mají bratry k nerozeznání podobné, ale co, aspoň bude větší zábava. Bylo zajímavé, že ruku jsme si podávali ve třech, a že bratři měli nejen stejné oblečení, ale i hovořili současně. Jde jen o zvyk.
Vyběhli jsme. Prvních sto metrů jsem si ještě lámal hlavu tím, proč brácha Kekeho běží křovím, ale bylo mi vysvětleno, že trénuje na orienťák.

Na plánu byly dvě pětky. Tučňák si vzal turbo boty, a tak nám ostatním záhy zmizel v temném lese. Vpředu se občas ozývaly podivné zvuky. Připomínalo to šplouchání. Vyběhli jsme ze zatáčky a původ zvuků byl jasný. Běželo se kolem rybníka a Tučňák si v rámci treninku dal navíc 2x100 m kraul. Nestačili jsme ho ani dohonit, a už nám zase zmizel. Na check pointu jsme ho přistihli, jak mezi tím, než zbytek skupiny dorazil, stačil se svým přenosným ZX Spectrum naprogramovat simulaci dopadu boty. Zadal několik údajů, prohodil once more, a opět zmizel.
Byli jsme asi v půlce druhého kola, když nás znovu přeběhl. Volal něco jako dneska mi to moc neběhá.

Do cíle jsme dorazili jen ve třech. Tučňák byl už v práci, a Papaaya volal, prý kde jsme. Čekal na startu ne na Jižním městě v Praze, ale ve Starém městě v Uherském hradišti. Závod se přesto podařil a účastníci se rozešli spokojeni.