Žlutá nezklamala

S končícím týdnem musím konstatovat, že jsem toho moc neběhal. Projevila se únava z naběhaných 375 km v uplynulých čtyřech týdnech, nevyspaní po mariášovém dýchánku, a sílu mi nedodaly ani přesuny za rodinkou na Vysočinu a zpět.
Trochu se uklidňuji myšlenkou, že zvolnění v tréninku před půlkou v Domažlicích se docela hodí. Tělo si odpočalo a těší se na zítřejší relax běh před závodem.
Jediný můj běh tohoto týdne se odehrál podél úzkokolejky Jindřichův Hradec – Obrataň. Samozřejmě že ne podél celé trati, to by byl pěkný ultra běh. To někdy příště, však má své místo v mém žebříčku bláznivých nápadů.
Nechal jsem se zlákat žlutou turistickou značkou, která vede lesem po pěkném asfaltu. Snažil jsem se nacvičit krok podle knihy, ale výsledkem bylo, že jsem běžel stále pomaleji a pomaleji. Tělo přes veškeré snahy odmítalo spolupracovat, a proto přišla na řadu má oblíbená zábava při běhání. Kochání se a očumování okolní krajiny. Ukolébán okolními vysokými stromy jsem se zanedlouho ocitl u idylického nádraží Chválkov:



Zabrán do úvah, zda obyvatele nádražní budovy živí provoz železniční tratě, nebo výnosy z kolem pobíhajících slepic odbočuji na měkkou cestu. Z měkké lesní cesty se zanedlouho stává kamenitá, poté polní a nakonec neprostupná pěšina. Žlutá značka zůstala věrná své pověsti nejtvrdšího krosu. Důkaz o tom, že si nevymýšlím vidíte na fotografii - všimněte si značky na stromě vlevo:



Po opuštění křoví se mi otvírá pohled na vesničku stejného jména jako má železniční zastávka. Žlutá značka mi kdesi mizí a já svůj dnešní výběh otáčím zpět u velmi zajímavého pomníku. Hledal jsem všude možně, poptával se, ale záhadu nápisu jsem nerozluštil. Nevíte někdo, k jaké události se vztahuje a co to znamená ?



„O půdo česká, posvěcenajší lidu potem slzami a krví. Vrah cizák uchvátil Tě v spáry svoje a děti Tvoje vyhnal z české vlasti. Však české děti rozrazily pouta. Tak vláda věcí vrátila se v národ a půda dána opět v ruce lidu. Buď požehnána půdo matko.“