čtvrtek, září 02, 2010

Bez nadpisu

Proužky světla šimrají v nose. Je čas vstát. Nový den hlásí svůj příchod. Pole za domem se koupe ve zlatavé mlze. Léto, neodcházej! Ještě není období dlouhých elasťáků.

Běžec s chutí ponořit se v klid lesního přítmí. Oděn v oblíbené oranžové barvě. Dvě vrstvy chrání jej před ranním chladem.

Sotva dva kilometry a jeho kroky tlumí vlahá půda zasypaná jehličím. Krok jeho není lehký. Mnoho délek jeho nohy zdolaly. Mysl má však svěží. Tak jako listy vůkol pokropené včerejší vláhou. Známou tvář potká, vesele se pozdraví, pár hřejivých slov prohodí.

Dárce života posílá své paprsky vstříc běžci. O vrcholky velikánů se lámou a zvolna rozhrnují mlhu snášející se k cestě. Cesta. Nádherná sama o sobě. Radost z každého kroku, z každého okamžiku. Takový neobyčejně obyčejný den.

4 komentáře:

12HonzaDe řekl(a)...

hezky poeticky pozdrav ranu! jsem rad, ze jsi zacal psat. hezky den, ja jsem nepoeticky desti ktery se zrodil z mlhy .. utekl.. :)

PetrS řekl(a)...

přírodní poezie je všude, i ve vodě, která Tě p(r)ožene :)

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Petře.Co já na to?Dávám palec hodně nahoru...
tomák1967

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Petře.Palec nahoru, a hlavu vzhůru...Počasí a času se neubráníš...Honza PT