Běžec s chutí ponořit se v klid lesního přítmí. Oděn v oblíbené oranžové barvě. Dvě vrstvy chrání jej před ranním chladem.
Sotva dva kilometry a jeho kroky tlumí vlahá půda zasypaná jehličím. Krok jeho není lehký. Mnoho délek jeho nohy zdolaly. Mysl má však svěží. Tak jako listy vůkol pokropené včerejší vláhou. Známou tvář potká, vesele se pozdraví, pár hřejivých slov prohodí.
Dárce života posílá své paprsky vstříc běžci. O vrcholky velikánů se lámou a zvolna rozhrnují mlhu snášející se k cestě. Cesta. Nádherná sama o sobě. Radost z každého kroku, z každého okamžiku. Takový neobyčejně obyčejný den.
4 komentáře:
hezky poeticky pozdrav ranu! jsem rad, ze jsi zacal psat. hezky den, ja jsem nepoeticky desti ktery se zrodil z mlhy .. utekl.. :)
přírodní poezie je všude, i ve vodě, která Tě p(r)ožene :)
Ahoj Petře.Co já na to?Dávám palec hodně nahoru...
tomák1967
Ahoj Petře.Palec nahoru, a hlavu vzhůru...Počasí a času se neubráníš...Honza PT
Okomentovat