Milované Kladno s čistou hlavou

Tentokrát to nebyl folklór, prohlašovat, že budu rád za čas pod 4 hodiny. Předchozí tři běhy v tomto týdnu byly z kategorie "přemáhám se" a tak jakékoliv plánování konečného výsledku bylo nesmyslné. Ostatně mou radost stát po týdnu od celodenního běhu na tartanu v Kladně, stěží pochopí ten, kdo nemá běh hluboko vryt v duši. Kladenský maratón je prostě moje srdeční záležitost.

Rozbíhám se jako před týdnem, zvolna, první kilometr za 5:40. Občas prohodíme pár slov s Pavlem, než si musím poprvé stoupnout v lese ke stromu. Ivo Domanský stojící na metě 5.,10.,15... km mi hlásil na první pětce čas těsně pod 28 minut. Druhé kolo, desítka za 55. Bezva, do čtyř hodin to dnes dám. Třetí kolo, opět zastávka u stromu. Zdá se mi běh dnes nějaký krátký, hrozně rychle to utíká.

Pomalu se blíží půlmaratón a zdá se, že budu dnes ještě závodit. Zkouším zrychlit a tělo říká "ANO!". Jen nožky malinko protestují, ale pak rezignují a ochotně šlapou. Chvilku rychleji, chvilku pomaleji. Od 30.km až do cíle ukrajují kilometry po pěti minutách až do výsledných 3:41:46. Co k tomu dodat? Vivat Kladno!