Na druhý pokus III.

Obíhám park druhou hodinu a cítím se stále svěží. Občas si zobnu něco z ovocné misky nebo z misky nakrájených tyčinek (ovocné Fit nebo Corny. Ondřej by jistě poznamenal, že běžím zbytečně rychle. Za první hodinu mám přes 11 km a za druhou přes 21 km. Na trati je díky štafetám stále živo. Ani mi nevadí, že nemám s kým pohovořit, teď na to není čas a pak, na to mám můj milý servisní tým. První, asi šestiminutovou pauzu, mám po 3,5 hodinách a 35 km běhu. Měním boty a ponožky, mažu nohy koňskou mastí a jídlo řeším stále jen ovocem a tyčinkami.

V Kladně jsem si všiml u Dana, že při 24h střídá boty. Přijal jsem tuto zkušenost za svou a pěji za ni chválu až do nebes. Měl jsem sebou troje boty. Dvoje vysloužilé, Kayana vzor 15 a modré Ridery. K nim přibyly v sprnu nové Ultimy (též jako Ridery značka Mizuno). Vyběhl jsem v Kayanech, které mají hodně přes tisíc km. První výměna proběhla díky tahající achilovce, vyměnil jsem je za Ridery. Tahání ustalo a Ridery jsem pak prostřídal s Ultimy, abych poslední hodiny finišoval zase v Riderech. Toto přezouvání mělo zásadní výhodu: závod jsem dokončil bez jediného puchýře.

Další pauzu, tentokrát na normální jídlo (těstoviny na červeno) mám po další hodině. Vyhovuje mi systém, že v okamžiku kdy začínám pociťovat známky únavy a mé tempo výrazně klesá, raději si na pár minut (někdy i desítek) v klidu odpočinu. To hlavně proto, že mě ubíjí chůze. Bylo tedy pro mě jednodušší dát si "dvacet" a pak se znovu rozeběhnout, než třeba kolo, dvě jít a tím se pokusit zrelaxovat.

Hodinu a půl obíhám okruh a následný odpočinek se prodlužuje k 15ti minutám. S počínající tmou akorát končí šestihodinovka. Teď mě čeká téměř deset hodin morálního odhodlání po tmě.