pondělí, února 26, 2007

HTTP Error 404. Not Found.

Nepříjemná hláška v titulku je jen asociací na číslo, které na mě kouká ze SportTracku po nahrání včerejšího výklusu. Sám se divím, kde se ty kilometry za únor vzaly. Za to může ten zavřený most. Dát si s kamarády trénink ve Stromovce znamená pro mě naběhaných i 20 km. A když přičtu sobotní ultraráno, až takové překvapení to není.

Tak jsem zas jednou vstával ráno v noci. Byla sobota, 3:43. Protože jsem si tento běh naplánoval před pár dny a moc jsem se na něj těšil, probudil jsem se už ve 3 a chvilku se ještě povaloval v posteli. Původně jsem chtěl běžet něco delšího, ale samotnému je těžko i na třicítce. Také si říkám, že mi nic neuteče.

Vzhledem k časnému startu jsem volil trasu do Kralup po silnici a zpět, už za světla, podél řeky. Vybíhal jsem v půl páté a nebudil jsem ani zvláštní pozornost. Možná díky tomu, že v centru města jsou lidé zvyklí na ledacos. I na panáčka s kahanem na čele. S chutí jsem proběhl prázdnou Podbabskou čtyřproudovku a odbočil do Lysolaj.

V kopci v zatáčce před sebou vidím dva rvoucí se opilce. Co teď? Oběhnout je není kudy, silnice je zde široká sotva na autobus. Přesto to zkusím, když tak uteču. Blížím se k nim a s trochou úlevy pozoruji, že místo regulérní rvačky jde jen o takové pošťuchování. Jeden z nich mě spatřil a se slovy: „Ty vole policajt“ se od svého soka oddělil a věnoval se nenápadné chůzi. Bezva, žlutá bunda Illuminite funguje i proti opilcům.

Vybíhám na nejvyšší bod trasy – do Horoměřic. GPSka ukazuje směr mezi domy. Zkouším poprvé pro mě neznámou cestu do Statenic. Malinko mě znepokojuje, že je to polní cesta, ale vypadá používaně. Když se však po 700 metrech ztrácí v lese, do zpěvu mi není. O běhu nemůže být ani řeči. Za necelých deset minut se mi daří z lesa vyjít. Psi ve Statenicích nevěděli zda mají štěkat nebo výt.

Dál už žádné překvápko nečekalo. S radostí u Přílep sleduji, jak se po šesté už rozednívá. Další známka jara. Nejen ty zelené lístky u nás v parku, ale hlavně světlo dělá jaro jarem. Vše je čistší, mysl jasnější, tělo svěžejší. Jaká nádhera osamělého běžce mezi poli. Ale co to? Levé lýtko tvrdne na kámen. To rozběháš. Malinko zvolňuji a je zas líp. Za pár kilometrů už o něm nevím.

Tento běh zkouším tři premiéry. Poprvé za celé své běhání jsem si vzal sebou ionťák. Malinko mě tlačí v břiše. Zadruhé zkouším místo tyčinek Corny obyčejné BeBečka. Takové ty placaté zabalené v hranolku. Velmi dobře po zapití kloužou do bříška jak do pokojíčku a bez problémů tam zůstávají. I pocit z dodané energie je dobrý. A zatřetí jsem vyměnil značku gelu Nutrend za Penco. Penco jde o poznání hůře vytlačit z tuby, ale chuťově je diametrálně lepší.

Podél řeky až ke kamenolomu běžím úplně sám. Úchvatné ticho řeky a ozvěna startující kachny ve skalách jen dotváří atmosféru fantastického rána. Dobíhám do pomyslného cíle ve Stromovce. Jsem unaven, ale tak zvláště. Je to moc příjemné. Unavené svaly, ale přitom je tělo nabito energií.

2 komentáře:

Blog Běžícího Tučňáka řekl(a)...

Witty, gratuluju k perfektnímu běhu!

Úplně jsi mě nabudil na něco dalekoběžného. Díky

T.

Tosk řekl(a)...

Parádní záznam, sympatická trasa! A tu ranní atmosféru jsi taky vystihl. Tak nějak si představuju sportovní zážitek, kvůli kterému má cenu zůstat jednou o víkendu 400 km od domova :-).
Díky za inspiraci! T.