pondělí, listopadu 10, 2008

Měl jsem sen

Již posedmé mě Miloš poctil svou důvěrou a jmenoval mě vodičem na Pražský mezinárodní maratón. Jako starý mazák si věci už dávno nepřipravuji den předem, ale půl hodiny před odchodem z domu. Já vím, Miloš říkal..., ale kdo by pořád poslouchal ty jeho rady. Pak jsem se nemohl divit, že se stalo nevyhnutelné. Místo vesty vodiče s časem 4:00 jsem sbalil vestu z půlmaratónu s časem 2:00.

Na srazu vodičů bylo veselo. Poprvé tento vtípek s vestou předvedl PetrP. Miloš byl však tentokrát neoblomný: "Co sis spískal, to si odběhni." Nu což. Vydal jsem se k předním řadám startovního pole a cestou si dělil časy na podrobném rozpisu tempa dvěma. Měl jsem trošku problém dostat se mezi elitu, ale sporťáci se srdečně zasmáli a přijali mě mezi sebe. I na tvářích tenoučkých borců z Afriky se mihl úsměv. Opětoval jsem jej.

Abych své ovečky, které chtěly běžet maratón za dvě hodiny, neuhnal, měl jsem tempo rozvržené dle rad Miloše: první pětka pomalejší v tempu 3:05, druhá 2:53, do 35.km 2:47 a zbytek 2:45. Komentátor, Milošův jmenovec, představoval jmenovitě favority, prezidenta, rozhodčí a popeláře. Na vodiče už nezbyl čas, neboť jeho slova přerušil startovní výstřel. Zpoždění na čáře jsem měl pouhé dvě vteřiny, nemusel jsem proto upravovat svůj rozpis temp.

Elitní běžci vyběhli rychleji než já. Marně jsem na ně volal, aby zvolnili, že se zbytečně brzy utaví. "Ať si běží, zase pár těch, kteří neposlouchají, co Miloš říkal." Na pátém kilometru jsem byl podle plánu za 15:25. Občerstvení se mi podařilo nějak minout. Nevadí, vždyť běžím jenom dvě hodiny. Začal jsem podle plánu zrychlovat a na desátém kilometru doběhl vedoucí skupinku. Čas 29:51 byl přesně akorát, těšil jsem se, až mě Miloš v cíli pochválí.

Do 25.kilometru jsem konečně fungoval jako vodič. Mí spoluběžci nebyli tak sdílní, jako když jsem s Radkou běžel na čtyři hodiny. Bavil jsem se aspoň tak, že jsem dělal opičky do kamery a na diváky. Štamgasti z Nuslí byli na svých židlích před hospodou a nabídli mi jedno řezané. Přišlo velmi vhod, měl jsem malinko žízeň.

Snažil jsem se závodníky povzbudit, překonat jejich krize, ale nebylo to nic platné. Od 26.kilometru jsem běžel sám. Dva kilometry před cílem jsem se nechal strhnout povzbuzujícím davem a cílem proběhl za 1:58:53. Snad se Miloš nebude zlobit, že jsem ten konec natáhl.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Moc hezký, pobavilo, rozesmálo! Díky.
šutřík
www.kamenurazu.bloguje.cz

Anonymní řekl(a)...

Ty, ty, ty ...
jeden neposlucho
Miloš

W řekl(a)...

:)