Splněný sen

Poslední kolo. Zrychluji jen malinko. Nikdo mi nedýchá na záda a zítra chci chodit. Naposledy 32 schodů nahoru, rovinka okolo elektro dílen, naposledy 28 schodů dolů. Rovinka okolo svařovny, poslední dvě pravoúhlé zatáčky. Frenetické povzbuzování přátel z domácího oddílu vrcholí. Cíl. Do očí se mi derou slzy. Vyhrál jsem maratón. 

Stejně jako všichni ostatní, kteří dokázali fyzicky a hlavně psychicky vydržet kroužení potemnělými chodbami, jsem dostal velmi cenou medaili. Ručně malovanou na kousku dřeva. Ten, kdo ji vytvořil, nám předal svůj osobní dar, kousek sebe. 

Hluboce se skláním před vůlí Vaška Klose. Na pátém kilometru mi dal první kolo, v polovině závodu stále vedl. Pak bohužel přišla křeč, krize a Vašek si musel odpočinout. Přestože musel některá kola zdolat pěšky, zabojoval jako lev a závod dokončil. Zaslouží si hluboké uznání. 

Výborný výkon podala Lucka Růžková. Někde kolem 25. kilometru řekla, že už jí to nebaví a chce mít závod co nejdříve za sebou. Zrychlila tak, že nám všem začala vracet kola zpátky a probojovala se z poslední pozice až na konečné třetí místo. 

Můj pocit z prvenství byl záhy vystřídám uvědoměním. Pokolikáté již. Ve sportu i v životě. Stačí jen mít záměr a žít jím. Není to o stavu "chci" za každou cenu a ohýbat neohybné. Je to o cestě za cílem způsobem, jako když máte záměr zvednout ruku a podrbat se na hlavě. Život je hra, která stojí za to, aby byla hrána s plným nasazením. 

odkaz na loňský ročník