Recenze: Uběhněte maratón za 100 dní

Musím se hned z počátku recenze přiznat, že řídit se radami v knize nebylo vůbec jednoduché. Jedna stránka věci je, poctivě se držet všech, jistě dobře míněných, rad a druhá je jejich praktická proveditelnost.

Úvod knihy je věnován matematické modelaci výkonu pro čtenáře, který skutečně zamýšlí uběhnout maratón za 100 dní. První strana obsahuje konstanty, jakými jsou například 42195, 100, 24 až po 60, 5 a 4. Ty jsou na dalších stranách přehledně, pomocí složitých vzorců, upraveny do tabulek.

Tato stavba knihy má zajisté svou logiku. Nestačí pouze sdělit, že ke zdolání maratónu je třeba každý den uběhnout necelých 422 metrů. Autoři správně předpokládájí, že čtenář bude nabíhat metry nejen na cestě za humny, ale i při tréninku rychlosti při sprintu na autobus.

Další kapitola je proto věnována různým pomůckám, které usnadní počítaní uběhnuté vzdálenosti. Od rozličných krokoměrů a navigací až po vysvětlení funkce pásma, tužky a papíru. Celkem 1200 stran obsahuje drobně tištěné údaje o všech zastávkách ve Středních Čechách a jejich viditelnosti, respektive vzdálenosti, odkud lze spatřit a dostihnout přijíždějící spoj.

Ze seznamu jsou tak zcela, jako nevhodné, vyloučeny ty stanice, kde viditelná vzdálenost přesahuje půl kilometru. Uběhnout maratón za 100 dní nezná, oproti jiným radám „Miloš říkal“, dny oddechu. Je tedy nezbytné, denně odběhnout alespoň metr a na druhou stranu dát pozor na překročení plánu.

Nezřídka se tak běžec dostane do situací, kdy si v polovině běhu k rautovému stolu uvědomí, že nesmí už uběhnout ani krok. Ještě zajímavější jsou tyto situace při dobíhání autobusu. Miloš v takovém případě radí (to aby byl člověk ušetřen nevybíravých poznámek trpělivě čekajícího řidiče), simulovat pohmoždění kotníku, ztrátu klíčů a podobně.

Věřím, že tato kniha přinese potěšení všem, kteří dosud smutně poslouchali vyprávění těch, kteří již maratón zdolali.