Sedm za hodinu

Po delší době mě čeká běh z kategorie „tak trošku se proběhnout“. Pozitivní je, že po vyřešení osobních starostí odešly i fyzické potíže. Jednak díky pravidelnému cvičení a hlavně výměnou pronačních bot za neutrální. Horší je, že nepříliš kilometry objemná příprava povýšila mé tělo o pár zbytečných kilogramů.

Již za pár dní, 16. listopadu, vyběhneme s přáteli při vzpomínce na odchod bolševika na trať. Co jeden rok, to jedna hodina pohybu v lázeňském parku ve Františkových lázních. Přestože jsem již opustil závodění se stopkami na ruce, chtěl jsem si stanovit nějaký cíl. Být v lepší kondici a plné přípravě, bylo by vysněných 160 km reálných. Při oběhu Balatonu jsem byl na kontrolním bodě na 163. km za 20 hodin a 15 minut.

Dnes je výhled díky slabé přípravě horší, ale přitom zase jednodušší díky okruhové trati. Ta měří 1150 metrů a vedro rozhodně nehrozí. Spíš se těším na zážitky, které mi setkání přinese. Ostatně mé běhání posledních měsíců je intuitivní. Když se cítím dobře, klidně přidám pár kilometrů a zrychlím. Když to nejde, doběhnu si bez výčitek jen k pařezu.

Kdyby se někdo k nám chtěl ještě přidat, máme 2 volná místa v autě a odjíždíme od metra Zličín ve 14 hodin. Hezký svátek.