Může se to zdát zvláštní, ale letošní únor je pro mě nejlepším měsícem za celou historii mého běhání. Uběhl jsem ve slušném čase 36, tento týden byl znovu s 82 km rekordním. Navíc se k mému běhání připojila celá rodina. Synek začal chodit na atletiku, a dcera začala běhat na pohodu s manželkou a psem. Pro mě, člověka na jaře narozeného začíná jaro vždy o něco dříve. Kromě mé skvělé formy vládne i doma pravá běžecká pohoda, a děti se ani moc neperou.
Dnešní výběh měl být 1/2 maraton v závodním tempu. Pomalý dvoukilometrový rozklus naznačil, že závodní tempo rozhodně nehrozí. Půlku v závodním tempu si představuji "něco pod" 5 min /km a to nohy rozhodně nechtěly. Není se co divit. Tři rychlé běhy v týdnu nejsou opravdu to pravé. Skoro jsem začal koketovat s myšlenkou, že plán je špatný. Asi ne. Příští týden jsou v plánu běhy na pohodu, tak jak to asi má být. Musím tam akorát navíc napasovat neplánovanou sobotní desítku v Kbelích. Už se těším na společný slet tragédů, a malá korekce plánu za to stojí.
Ale zpět k výletu. Plán byl operativně změněn na 25 km volně. Poněkud přituhlo, proto jsem na tchibo mikinu navlékl pod bundu ještě triko, a nasadil rukavice. Ve Stromovce jsem proťal několik rojnic. Přišlo mi to jako hra "Král vysílá své vojsko". Trošku mě pozlobil kamenitý, asi 1,2 km dlouhý úsek, kde sice nebyl led ale zmrzlé bahno. Super trénink koordinace.
Na obrátce v Klecánkách bylo tempo 5:27. Konečně běh na pohodu, žádné honění. I když kromě nohou by to rychleji šlo. Cesta zpátky se zdá vždy kratší, proto i tempo bylo svižnější - 5:21. Pohoda mě neopustila až do konce a výsledných 24,8 za 2:14 završilo další skvělý týden.
Žádné komentáře:
Okomentovat