pátek, února 03, 2006

Test filtru

/* převzato z blogu Běžícího Tučňáka */

V pondělí jsem měl svůj den - bez běhání, tak jsem si to neběhání ještě před sebou zdůvodnil. V úterý už nikoliv. Ráno ve 3:44 mě sice z postele vyhnala potřeba, jiná však než běhací, a teplá peřina volala: Haló tady jsem, nechoď ven, je tam zima a SMOG ! Jdi odpoledne, bude lépe. Podlehl jsem. Běhací baťoh to odpoledne vyřeší. Nevyřešil. Plánovaná práce se protáhla tak, že se baťoh jen povozil po Praze.

Jak říká kamarád: "Můžeš vomáčkovat jak chceš, důležitá je skutečnost"

Ve středu už mi běhání chybělo tak, že bych běhal i v chemičce. Což se mi splnilo. Ono se v posledních dnech o Praze ani nic jiného říci nedá.
Nastal čas vyzkoušet po vzoru jiných tragédů dýchací masku. V obvyklých 4:40 opatrně vykukuji z domu zahalen do šátku. Blíží se dvě postavy v tmavých kabátech. Že by další běžci ? Kdepak, ptali se, kde že je tu ta banka. Tak jsem raději vyrazil.
Až za most (400 m) to bylo fajn. Pak se šátek sesunul. Nasadil jsem, sesunul se, nasadil jsem, sesunul se, atd. Už vím, proč chodí lidi na plastiku. Aby jim držel šátek na nose. Ale za ty prachy ? To přeci musí jít vyřešit jinak. Nakonec se s hlavou mírně zakloněnou na obličeji udržel.
Musím uznat, že rozdíl vdechovaného vzduchu přes "filtr" a bez něj byl zásadní. V těch chvilkách, kdy se šátek sesunul jsem cítil kde co. Od špatně spáleného uhlí až po ... Ani nechtějte vědět co to připomínalo.
Jako správný člen Tragéd teamu mám šátek z bavlny. Po zadýchání neprodyšný. Fuj.
Chybami se člověk učí, tak jsem dneska zakoupil šátek nový, prodyšný. Těšte se na zítřejší test.

Dnes bylo na plánu 12 km se změnami tempa. Ač ranní běžec, zvolil jsem dnes odpolední běh. Párkrát do měsíce se to podaří. Trasa byla jasná - Hostavice. Ledu zbavené asfaltové kolečko má 2360 m.

Šátek, co jsem zakoupil není šátek. Vypadá to jako návlek na stehno. Roura, co má na koncích gumičky. Když jsem ho přetáhl přes hlavu vysvitlo sluníčko. Dívám se na oblohu, ale není tam. Že by v 15:30 rozsvítili pouliční lampy ? Nikoliv. Šátek - nešátek je totiž reflexně oranžový až mě to oslnilo. Jeho hlavní výhoda byla hned patrná. Držel dokonale na správném místě i po 400 metrech.
První dvě kola, jakkoliv jsem se pokoušel o změny tempa, docházelo ke změnám rychlosti pouze na zbytcích ledu. Důvod, proč to tak bylo, pěkně popsala Melounek
tady. Tělo si samo řeklo, že 5 kol ano, ale hezky volně. Tak jo.
Dnešní výběh probíhal bez výrazných momentů. Až na jeden. Před otočkou a pravoúhlým náběhem na můstek přes potok byl schovaný led. Třikrát jsem si zatancoval, počtvrté se vyhnul. Popáté tygr. Patřím k těžším "atletům", tak to stálo za to. Chvilku jsem si tam poležel, vyjmenoval několik nehezkých slov, ale něco mi řeklo: VSTAŇ nebo zmrzneš. Pravá ruka, která dostala přímý zásah se jaksi nechtěla ohýbat, ale nebolela - moc. Zkusil jsem dál běžet alá Žofrey. Ruka si tak plandala podél těla ale po půl kilometru se začala i ohýbat.
Nakonec jsem doběhl šťastně 11,8 km za 1:01:18.

Nějak se mi z toho vytratil ten návlek. To asi proto, že fungoval, aniž bych se s ním zlobil. Prodyšný, nepadá, a asi jsem i dobře vidět - lidi se dokonce otáčeli.
Výsledek testu: když už vás svrbí chodidla od neběhání kvůli chladu nebo smogu - dobrý, výrobce profeet.de, cena nic moc 400

Žádné komentáře: