Mám rozepsané dva příspěvky, ale dnešní zážitek je odsunul do pozadí. (Ostatně první z nich je spíše popisná reportáž a druhý o občasných trablích, takže nic veselého.)
Po včerejší, pro mě svižné patnáctce, jsem vyběhl na večerní odpočinkovou desítku. Volné proběhnutí bylo završeno velmi příjemným setkáním. Třetí kolečko ve Stromovce bylo za mnou a blížilo se mírné stoupání k planetáriu. Zleva přibíhal mladý pár, a já odbočil za nimi v závěsu asi deseti metrů. V hlavě mi to přecvaklo a najednou jsem si připadal jako při závodech. Dostihl jsem je až na vrcholu stoupání. Místo obvyklého pozdravu mě napadlo jim poděkovat, jak hezky mě do toho kopečku vytáhli a zda by mě nechtěli vytáhnout až nahoru k Ovenecké. Slečna málem upadla smíchy. Asi už toho měla dneska dost.
Prohodili jsme ještě pár milých slov a běželi si dál svou cestou. Pokud něco znásobuje mou radost z běhání, tak to jsou takovéto okamžiky. Sdílení zážitků s podobně naladěnými lidmi. Pár slov, které znásobí požitek z běhu, které nakopnou do dalších kilometrů. To je moje běhání v pohodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat