Ultra Nacht Lauf z pohledu doprovodu

Tak jo, pokusím se taky popsat, co jsem zažil v noci ze soboty na neděli a která se mi vryla hodně hluboko do paměti. Jedním slovem, kterým shrnu celý text, může být např.:"skvělý!".

A přitom to začalo tak nenápadně: jeden den jsme nezávazně kecali s Wittym na gTalku a vypadlo z něj, že po ultrabězích za dne, chce zkusit i noc. Nevěnoval jsem tomu moc pozornosti, ale když tato myšlenka vypadla z Wittyho již podruhé, byl jsem až sám sebou překvapen, jak rychle jsem mu navrhnul, že ho rád doprovodím v roli řidiče.

Jak šel čas, Witty stanovil dostatečně dopředu datum a občas jsme s někým na toto téma prohodili pár slov. Výsledkem bylo, že když jsme se v sobotu večer sešli před naším barákem, výprava čítala 4 lidi a mě jakožto doprovod :)

Trasu jsem naplánoval já pod dojmem zkušeností, které jsem poctivě našlapal kolem Kostelce a Českého Brodu na silničce. Trasu jsem víceméně znal podrobně až do Kouřimi, dál už jsem profil jen odhadoval z mapy. Primárně jsem s chtěl vyhnout pobíhání po lesích kolem Říčan a Mukařova, kde jsou sice také klidné cesty, ale představa, že bych někde čekal na běžce v lese ve tmě mě nelákala. Trasu jsem tedy určil v tom smyslu, aby vždy po několika kilometrech byla vesnice jakožto bod, kde se dalo někde pod lampou zastavit, otevřít kufr a počkat s občerstvením na ultraběžce.

Pro mě samotného byla noc hodně zajímavá, řekl jsem si, že žádné překvapení ani nepříjemnost nesmí běžce rozptylovat a snažil jsem se vždy úsek, který byl před nimi projet a pak je případně upozornit, co je kde čeká. Na cestě bylo několik hodně nepříjemných stoupání a vždy v autě jsem trnul, jak se jim trasa poběží.

Ovšem čtveřice zvládala nástrahy trati naprosto v pohodě. Hned po několika kilometrech se rozdělili a až do konce běželi ve dvojicích. Ke konci už byl rozestup mezi nimi docela velký a v rámci toho, že jsem je nechtěl nechat někde zbytečně nechat žíznivé a hladové, jezdil jsem sem a tam a vždy se individuálně domluvil, kdy chtějí další občerstvení.

Pak to již fungovalo víceméně standardně: příjezd do vesnice, nalezení místa s lampou kde nebláznila domácí zvířata, otevření kufru a krátké čekání. Je to možná s podivem, ale při tomto systému jsem nikde nečekal více jak 10 minut.

Ostatně čas je v noci velmi relativní. Ani jsem se nenadál a už byly dvě hodiny pryč, tři, čtyři... Ládoval jsem do sebe kofein a krize na mě přišla až při zpáteční cestě domů ze Zásmuk kolem šesté hodiny.

A vlastní zážitky? Skoro nepopsatelné. Občas byly vidět čelovky již daleko před vesnicí a bylo zábavné sledovat, jak se kolébají do rytmu kroků. Illuminate bundy jsou fantastické (a to nechci dělat reklamu, jen konstatuju). Ve viditelnosti dokonce o třídu převyšují reflexní vestu Policie, kterou měl Jirka. Běžci jsou vidět zdaleka a velmi dobře.

To samé je s čelovkama, jejich světlo je zepředu krásně viditelné a pohyb po silnici je tudíž dost bezpečný. Několikrát jsem byl svědkem toho, že auta odbočovala min. 100-200 metrů před běžci a viditelně zpomalovala.

V noci je všude klid a ticho, které je rušeno pouze odjezdy z místních diskoték (pozor, potencionálně velmi nebezpečné!) či štěkotem psů. Jinak nic. Klid a mír. Člověk má možnost na chvíli se jakoby zastavit a na dost věcí si v klidu udělat názor. Ospalá světla lamp se žlutým nádechem osvětlují pásy silnic ve vesnicích a z celé akce dokáží vykouzlit nezapomenutelné okamžiky.

Pro mě osobně to byl jeden z nejsilnějších zážitků a to i přesto, že jsem tentokrát neběžel. (příště jdu!) Vzdávám holt všem, kteří běželi a kteří se té noci stali nočními ultravytrvalci.
Díky T.