středa, května 24, 2006

Be a good parent--and run!

„Be a good parent--and run! Kids want to be like their parents and copy what they do--that means parents need to set the example by getting involved in physical activities. By concentrating on the positive aspects of exercise, like family participation and fun, exercising may lead to healthy lifestyles later in life."
Rady editorky z Runner´s World ve mně vyvolaly filozofickou úvahu. Vždyť to co píše je přeci jasné. Alespoň nám ze starého kontinentu. Děti velmi rády napodobují rodiče už od útlého věku. Trochu mi to připomíná cedulky „pozor ta káva je horká“. Rčení to zas někdo objevil Ameriku, tady dostává smysl. Proč ale o tom vlastně píšu ? Zmínil jsem se několikrát o mém synkovi, kterého nenechalo lhostejným mé běhání a začal sám, dobrovolně, a velmi rád, chodit na atletiku. Dělá mi velkou radost. Třeba tím, že v sobotu si sám od sebe šel trénovat stovku na včerejší závod.
Měl jsem včera nějakou práci doma, ale velmi rád jsem ji přerušil a vyrazil s Jeníkem na závody. Setkává se zde několik klubů z celé Prahy a děti soutěží v několika disciplínách: od běhu na 60 metrů až po výšku. Závody probíhají v několika kolech tak, aby děti prošli všemi závody. Včera nás čekala koule a běh na 150 m. Jeníka sice trochu tahala achilovka, ale moc chtěl jít, protože se těšil hlavně na kouli.
Na mítinku, které se konal na stadionu v Jeseniově ulici, mě fascinovaly dvě věci. První byl běh na 800 metrů. Někteří závodníci si počínali jako ostřílení mazáci. Udávali tempo, kontrolovali si protivníky, a šetřili síly na závěrečný finiš. Líto mi bylo jednoho závodníka, který finišoval už jedno kolo před koncem a chudák se utavil. Druhým zážitkem byl skok vysoký. Nejlepší závodník, který zdaleka nepatřil mezi nejvyšší zdolal na druhý pokus výšku 150 cm. Závodník druhý v pořadí měl bohužel k této výšce mentální blok a svůj boj nevyhrál. I přesto jeho výkon 145 cm byl úžasný.
Jeník si hodil 5,75 m a 150 m zdolal za 24,5 sec. Říkal, že raději nešel kvůli achilovce úplně naplno a dobře udělal.
Fotka je z mobilu, proto omluvte její sníženou kvalitu.
Já už jsem se těšil na svůj delší tempo běh. Vybíhal jsem až ve čtvrt na osm, a po pravdě řečeno, tělo by se raději už vidělo na gauči, než u Vltavy. Bohužel jsem už dvakrát ráno zaspal a běh jsem proto musel odsunout na večer. Zvolil jsem rychlou trať podél řeky směrem na Řež a za pěkného chladného počasí jsem se nakonec slušně rozeběhl. Bylo z toho 18 km, a závěrečné 3 se mi běželo výborně v tempu 4:40. Ráno jsem se cítil jako po závodě, ale to uvnitř těla, to neuchopitelné, jásá. Nádherný pocit umocnila Milošova slova, které si dovoluji tady citovat: "S během je to jako s vaší duší, čím více se mu věnujete, tím hlouběji se dostáváte a tím více vám vrací."

3 komentáře:

forest řekl(a)...

je strašně fajn, když děcka najdou ve sportování oporu v rodičích (ne jak je to např. v tenise, že rodič chce, ale díťe ne!) - musím tě za to pochválit! mluvím z vlastní zkušenosti (a to rodiče nedělali nikdy žádný sport)...

PetrS řekl(a)...

Snažím se vzpomenout na svá dětská léta a tak se alespoň trochu vcítit do pocitů našich dětí. Mají celkem volnost a naši velkou důvěru. Cesta k Honzíkovu sportu byla dlouhá, ale jde po ní sám, my mu jen trošku pomáháme. Jako každý rodič budu vždy říkat, že jsou to nejlepší děti na světě. Děti všeobecně budou cokoliv dělat 100x raději, pokud to dělají s rodiči. A vidět jejich radost je nejhezčí odměna.

Anonymní řekl(a)...

Je to radost číst! Držím mu palce ve sportování.
Snad se mi podaří být stejně dobrým otcem se stejným přístupem jako jsi ty.
T.