pátek, února 16, 2007

Sbohem kamarádi

Bezkonkurenčně poslední dobíhám poslední trojku. Sbírám plíce, hledám končetiny a zcela malátný končím v náručí Radka. Třináct minut předtím jsem byl vyloučen z klubu Stromovkářů za svou nemístnou poznámku: „Ještě ráno jsem Tě měl rád Miloši.“

První trojku zahajuje Miloš jako obvykle svým: „Dnes pomaleji, v tempu 4:05“. Jak kdo, Miloši. Nenechám se vyhecovat a volím osvědčenou tragédí taktiku. Vyraz poslední, aby Tě nikdo nepředběhl. Držím tempo co udýchám a na stopkách nastavuji kontrolu: trojka do třinácti minut.

Daří se mi. Jsem relativně čerstvá mrtvola a dokonce jednoho kolegu předbíhám. První trojka za 12:31 do mě nalévá trochu optimismu. Druhá má nepovedený start a díky němu běžím necelé dva kilometry na čtvrtém místě. Ovšemže ne s časem. Ten klesá na 12:46.

Při výklusu toužebně pokukuji po únikové cestě k domovu. Nebuď srab a vydrž. Na startu poslední trojky už umírám. Jediná myšlenka mě provází celým během. Hlavně aby mi nedal kolo. (Kolo má dva km a běží se jedno a půlka). Přežil jsem. Těsně pod třináct minut. Sbohem kamarádi.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

šmankote, Witty, nepřeháněj to s tím tréninkem.. uženeš se!

Anonymní řekl(a)...

Moc mě mrzelo, že jsem tentokrát nemohl. Měl jsem v hubě umrtvovací injekci od zubařky a s tou se úseky běhat nemají... Příští čtvrtek budou dvě čtyřky?

PetrS řekl(a)...

Ve čtvrtek budeme jak osiřelé děcka, Miloš má prázdniny, záleží jak se sami domluvíme, já jsem pro 3 x 4 km.