neděle, června 03, 2007

Tucet hodin

10, 9, 8 ... KONEC. Zapíchl jsem praporek podaný v posledním kole do země. Se svým šťastným číslem 4, které jsem si vybral při registraci. Brečím. Příval neskutečných emocí jde ven. Přibíhá Miloš, první gratulant. Se svými kamarády podpořili na více jak poslední hodinu již tak úžasnou atmosféru.

Píšu tento článek a nevím odkud vlastně začít. Tisíc myšlenek a vjemů mi tane na mysl. Nechám tedy prsty ťukat po klávesnici a zkuste si ze střípků prožít ten den se mnou. Chvilku budu psát o neuchopitelném, jindy zas o běhu takovém.

Chtěl jsem to takhle prožít. Jen běžet. S prázdnou myslí, otevřeným srdcem a úsměvem ve tváři. Žádné hodinky, počítání, jen běh. Když kolem poledne přišli kamarádi na šestihodinovku, říkali, že vypadám dobře. Tělo zrovna prodělávalo jednu z krizí, výraz obličeje byl ale odrazem duše, která byla šťastná.

Vybíral jsem si z běhu ty nejhezčí okamžiky. Dělal jsem opičárny na sčítače a hudebníky, mával na všechny strany praporkem, prohodil fórek na občerstvovačce, nadechoval nosem vůni končícího jara. Svou rychlost jsem reguloval podle dýchání: nešlo už dýchat nosem? Zpomalil jsem. Možná i proto jsem kromě občerstvení nechodil.

Líbilo se mi jak mě snad už podvacáté přebíhal DaO. Byla radost se na něj dívat jak běží. Na mé povzbuzení odpověděl úsměvem. Běželi jsme všichni po stejné cestě. Po cestě k sobě.

Když jsem cítil, že si potřebuji orazit, lehnul jsem si. Na pár minutek proklepal nohy, protáhl páteř. Poprvé po 3,5 hodinách, potom po pěti a osmi.

Naprosto úžasné bylo občerstvení. V prvním kole jen voda a ionťák. Pak začaly přibývat další nápoje a jídlo. Obrovskou radost mi způsobilo nealko pivo, které perfektně rovnalo žaludek. Takže nebyly výjimkou kombinace, které by si člověk asi normálně nedal. Piškot s marmeládou zalitý v čokoládě s pivem, chléb se sýrem s ionťákem a podobně. Oblíbeným se mi stal zelený čaj.

V první půlce jsem párkrát občerstvení vynechal, jinak jsem střídal zhruba 2x po sobě pití, jednou jídlo. Jídlo ve smyslu kus müsli s pivem nebo čaj a vodu s kouskem chleba. K obědu jsem si dal vynikající těstoviny, čaj a pivo. Mám pocit, že jsem těch piv vypil snad 30 kelímků.

Na fóru Mirek píše o tom, jak jsem jej předběhl. To ale nenapsal, že mi předtím dal tři kola. Jak došlo k tomu zrychlení? Za to mohla tabule se jmény sedmi běžců s nejvíce kilometry. Jednou takhle běžím okolo a co nevidím. Své jméno na sedmé příčce s číslem 92. Snad proto mám druhou půlku o 1 km rychlejší než první.

Když mé jméno začalo stoupat díky odstoupivším, začal jsem závodit. Opájel jsem se myšlenkou, že poprvé budu stát na bedně. A zrovna na takovémhle běhu. Byl jsem za to potrestán další krizí. Znovu jsem musel zpomalit, zavřít oči a přestat myslet na slovo chtít. Uklidnil jsem se a na občerstvovačce jsem minul soupeře, který byl dosud na třetím místě.

Neděle, jedna hodina po půlnoci a slzy mi zkrápí knihu Hořčičné semínko od Osha. Přeju vám to zažít. Může se to stát kdykoliv. Na nic nemyslet, žádné časy, jen běžet. Nic víc, nic míň.

14 komentářů:

Lasky řekl(a)...

Ahoj Witty. Já tam byl, já to viděl, já to běžel. Musím ti říci, že z tvé tváře jsem žádnou krizi nečetl. Jak tvůj výkon okomentovat, je to nadlidský výkon a obdivuji tvojí mentální sílu. Gratuluji moc a přeji hodně štěstí do dalších kilometrů. Ohromně jsi se zlepšil!!

Mount řekl(a)...

Ještě jednou gratuluju a závidím klidný žaludek, to je jediné co mě zradilo. Sil jsem měl i na závěr na rozdávání. Doufám, že někdy příště dáme spolu aspoň 120 :)

milan řekl(a)...

Obdivuhodný výkon.Perfektní rozložení sil.Silná psychika.Gratuluji Ti,musel to být úžasný zážitek.Asi není příliš borců s takovým výkonem při premiéře.

Blog Běžícího Tučňáka řekl(a)...

Petře, ohromné GRATULUJI jsem už několikrát obdivně řekl v sobotu do telefonu a pořád jsem z tvého výkonu trochu mimo.
Pokud jsem si po tvých některých výkonech všiml, že se zrodil další ultra, tak jsi i to v sobotu potvrdil. Stejně jako to, že ultraběh je především o hlavě a není pro každého.
Udělal jsi neuvěřitelný pokrok od té doby co Tě znám a díky za to, že se mohu radovat z Tvého běhání. Mám fakt radost.
T.

PetrS řekl(a)...

Mounte, běžet ještě hodinu, myslím že by se pořadí 2-5 hodně promíchalo. Dal ses skvěle do kupy a od stovky jsi mě stáhnul aspoň o pět minut. Jedno vím jistě. Na stejném místě příští rok znovu. Moc se mi líbí, žes napsal "dáme spolu". Těším se na to.

Podpora ostatních co běželi i diváků je nesmírně důležitá. Zrovna ve stavu, kdy jsem měl slabší chvilku a nadával si do pitomců za snědené kila čokolády, přijde povzbuzení od jiného člověka. Moc díky.

T: nedokážu posoudit, zda je či není pro každého. Podle vizáže se to nepozná. Já mám jen to štěstí, že má větší schránka si s pomalým během rozumí.

Anonymní řekl(a)...

Pekny Witty! Gratuluju k zjevne prijemne i prinosne stravenemu dni :-) Budes vubec jeste behat kratsi trate? :-)

TD

PetrS řekl(a)...

Ale ano Tomáši :), za 14 dní jedeme s Rostíkem a Pavlínou na maraton ke Kolínu nad Rýnem.

Hejkal řekl(a)...

Taky moc gratuluji, pro mě něco naprosto nepředstavitelného !
A článek taky super, hodně emotivní, měl jsem pocit, jako bych byl u toho...

Honza řekl(a)...

Taky se musim jeste jednou pridat ke gratulacim.. Opravdu si ty a ostatni predvedl neskutecne vykony za hranici bezne reality a jeste sis to tak paradne uzil :) Pro me byl silny zazitek jen to videt (svoji blbosti jen na tak kratko :( ) hlavne ten "dobeh" vsech borcu a borkyn byl nadherne emotivni.. P.S.doufam ze sme ti nejak nezkazili tvuj silny okamzik, kdyz sme se k tobe tak hrnuli s gratulaci..

vefis řekl(a)...

Dovolím si také připojit se ke gratulaci. Nadlidský výkon !! Článeček se ti povedl.

Vl001 řekl(a)...

Běh asi může být cesta k sobě. Já však mívám pocit, že spíš sám před sebou utíkám. Jsi prostě lepší nejen co se uběhnuté vzdálenost týče:-)

PetrS řekl(a)...

Moc vám děkuju :)
Zombice: ..kdepak, byli jste moc milí

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Witty. Díky za pěkný článek. Gratuluji. Kolik si toho vlastně za těch 12 hodin uběhl?
Gery

PetrS řekl(a)...

ahoj Gery: 117,22