Neměl jsem v plánu tento zápisek pořizovat, neboť v neděli na behej vyjde můj mírně zaoblený milostný dopis blízkému člověku. V dopise je zmínka o dnešním setkání. Nešlo se o něj ihned nepodělit.
Rádio přehrává sladké pozitivní písně a jen tak, mimochodem, zazní zpráva o venkovní teplotě. Jsou celé dva stupně a hodiny před pozicí velkého I. Bude první běh dlouhých kalhot. Stále ovlivněn ustupujícím létem oblékám horní kombinaci 3T (triko na tělo, triko normální, triko s dlouhými rukávci).
Jsou tomu téměř dvě léta, co jsem se takto prvně vydával za novým kamarádem. Mám to sice přes celé město, ale v čase posledních ranních snů jsem u něj stihl být i za patnáct minut. Dnes jedu později, počítám s rezervou a přesto už 18 minut před srazem jsem na místě. Nejprve se snažím zaparkovat (obouchat jeho naleštěný služební vůz) a nato si krátím čas zasláním rádobyvtipné zprávy.
Pět minut před, nevydržím již déle čekat v autě a vyhlížím přítele na schodišti jeho vigvamu. Jak radostné vítání. Čekáme pár okamžiků ještě na Toska, který dobíhá s mnoha metry v nohách na vteřinu přesně.
Mám moc rád, když se drží slovo, chodí se na schůzky včas a co se řekne, to platí. Slovo a podaná ruka bude pro mě vždy znamenat víc, než cár papíru. Proč mi myšlenky utekly takhle stranou? Protože právě dané slovo mezi námi bylo a bude vždy nejvyšší svátost.
Běží se mi náramně. Ranní ztuhlost je rozpuštěna v rychlejší krvi a hovor skáče od tématu k tématu. Dlouho jsme se neviděli a je toho tolik co vyprávět. Mail ani chat nenahradí takovéhle setkání. Málem propásnu i vycházející slunce, které nám na pěšince podél zádumčivého potoka šlehá do očí.
Čím to je, že běh a vůbec všechno, co má člověk moc rád, tak rychle uteče? Ani jsme se nestačili pořádně zadýchat a už jsme zase stáli před domem přítele. Povídali jsme ještě dlouhé minuty, než chlad přilepil mokrá trika na záda a odehnal nás od sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat