neděle, září 23, 2007

TříMichalový běh

Rozhodl jsem se, že zas jednou napíšu o běhání. Čistě závodní příspěvek. Byl to krásný dvaadvacátý zářijový den. Malinko jsem jej pokazil svou nedochvilností a sražením Katky do příkopu. Na druhou stranu zlatá poučka: bez hodinek (ve spěchu zapomenutých doma na stole) se závody běhají nejlépe, byla opět potvrzena.

Přestože jsem z domova vyrazil pro kamarády s rezervou 10 minut, na místo srazu jsem s hanbou dorazil o 9 minut později. Den bez aut a rozkopaná ulice Svornosti přibrzdili mé kulaté obutí. Katka s Michalem I. se moc nehněvali.

Blížili jsme se k městu Dobříši a řešili, kdo ví, kde je areál Vlaška. Kromě hodinek zůstal doma i popis cesty. Odbočili jsme u pumpy k pěknému židovskému hřbitovu u lesa. Nezbylo, než se optat místních milých lidí. Pán, co z lesa vycházel, ukázal na hřbitov a pravil: to je Vlaška. Poněkud jsme znejistěli. Zatímco Katka vyrazila mezi náhrobky hledat stánek s registrací, kde se vzal – tu se vzal, mladý, asi desetiletý, cyklista. Naprosto dokonalým popisem nás neomylně zavedl na start závodu. Ještě jednou pěkně děkujeme.

Objektivně musím říct, že startovné 150 Kč nebylo nízké. Pro vegetariána. V ceně bylo startovní číslo ve folii, tenké triko - pustilo barvu, voda a ionťák při běhu, hroznové víno, banán a tatranka co na mě nezbyla. Pro masožravce navíc po vyhlášení opékaný čuník. Zavazadla šlo odložit jen ke stolku časoměřičů. V areálu je pěkný splachovací záchod, sprchy nikoliv. Šatna byla všude.

Zavazadla jsme odložili v autě a jali se rozběhnout. Vraceli jsme se už ke startu, když proti se rozbíhala soupeřka Káti. Pravím: toť Tvá sokyně, tu když předběhneš, vyhraješ. Rozhodil jsem rukama, srazil Katku do příkopu a bylo po vítězství. S pohmožděným kolenem (viz fotky) rozbíhala závod opatrně a vítězství v kategorii ji uniklo jen o půl minuty.

Start závodu byl jak každý jiný. Spousta povídání v zadních řadách a nebýt zvolání moderátora: dělejte, už se běží, ani bychom si snad nevšimli, že polovina pole byla pryč. Vyběhl jsem hezky zvolna s ženskou skupinkou. Dýchal jsem si nosmo a těšil se z krásné cesty i okolí. Vůbec celý závod vedl moc pěkným prostředím brdských hvozdů. Povrch byl různorodý: louka, mlatová cesta, kousek asfaltu i úzká pěšinka.

Mezi 3.-4. km jsem ženy opustil a malinko zrychlil. Co mě těšilo, že mám Michala II. stále na dohled. Setkáváme se ve Stromovce, běháme podobně, tak se stal pro mě dnes soupeřem. Dotáhl jsem ho až na konci prvního kola (7 km), které jsme svorně zaběhli za 31:03. Chvilku jsme se škádlili, kdo z nás zrychluje. Běžel jsem pár metrů před ním.

Velmi zajímavým místem byla smyčka asi v polovině okruhu, obíhala se páska a běžci se zde potkávali v protisměru. Jak radostné bylo s dalším Michalem (III.), druhem, se kterým jsme na 12ti hodinovce ve Stromovce běželi prvních pár kol. Přibyl mi další soupeř.

Sil bylo stále na rozdávání a na konci druhého kola jsem ho doběhl. Druhé kolo jsem měl za 29:53. Michal III. mě úžasným způsobem poslal dopředu. Je to skvělé, když soupeř volá: pěkně, jdi, jdi. Ani Michal neměl hodinky, tak jsme se tomu, že nevíme, jaký máme čas, srdečně zasmáli. Setkali jsme se opět na smyčce v lese, tentokrát v obráceném pořadí. Povzbudili jsme se a mě na dohled čekal další běžec.

Byl nejtěžším se soupeřů. Když slyšel, jak ho dohánějí mé plíce, zrychlil. To bylo už na mě moc. Kilometr před cílem je ještě jedno stoupání. Nastala pravá bitva. Oživil jsem poučky běhu do kopce a neuvěřitelně snadno se mi podařilo druha předběhnout. Desáté místo v kategorii už jsem si uhájil. Třetí kolo bylo za 28:59 a celkem čas 1:29:55. Kde se to ve mně bere?

Stačilo pro to udělat: vůbec nic. V úterý před závodem jsem běžel 8 x 400 naprosto tragicky 92-95. Ve čtvrtek mi dodal energii běh s přáteli. V sobotu ráno jsem vstával v 5.30, v deset pojedl vločky s jogurtem, jinak nic.

S Michalem II. jsme po doplnění tekutin oběhli kolo ještě jednou, s vynecháním stoupání a smyčky. Naprosto dokonalý zážitek završilo příjemné posezení a vyhlášení všech běžců. Máte-li rádi běhání v lese a atmosféru „runner´s friendly“ vřele doporučuji.

4 komentáře:

koyama řekl(a)...

Tak ty kolem sebe takhle šíříš virus rozbitého kolena? :o)

Katka řekl(a)...

Mně se ten Wittyho rozbitý loket neskutečně líbil, no vážně. Nikdy bych nevěřila, že si ještě před startem stihnu vyrobit něco podobného. Jsou dny, kdy má člověk prostě štěstí:o)

Anonymní řekl(a)...

On to nakonec byl běh ČtyřMichalový - pokud si mohu troufnout tam zařadit i sebe :-), který Ti předal číslo 1 ;-) no podle všeho tričko asi ani za to nestálo.
MF.

PetrS řekl(a)...

Podle výsledků bylo Michalů dokonce pět. Musím se přiznat, že jsem Tě poprvé viděl až po závodě, kdy jsi mě oslovil :). Tvé tričko velikosti XXXXXXXL má Katka, prý se s Tebou domluví.